Za hraní na lesní roh jsem dostala i bažanta (Českobudějovický deník)

Hru na lesní roh si v uplynulých dnech dostatečně mohli užít návštěvníci mysliveckého pavilonu na Zemi živitelce, ale hlavně několik mladých muzikantů, kteří zde s oblíbeným hudebním nástrojem vystupovali.
Ve slušivém mysliveckém oblečku se mezi mladíky s lesními rohy u úst vyjímala teprve šestnáctiletá Kristýna Vacková z Prahy.
"Jsem z muzikantské rodiny, takže nebylo těžké dostat se k hraní na lesní roh," usmívá se drobná, sympatická dívka. "Hraji na něj již pět let. Brácha s tátou hrají také na lesní roh, máma má zase vystudovanou konzervatoř," prozrazuje, odkud vzala hudební geny.
"Naučit se na lesní roh není těžké. Když máte dobrého kantora, tak je to celkem jednoduché," vysvětluje.
Laika možná překvapí, jak hráčka na lesní roh vkládá dovnitř pěst.
"Ruka se využívá pro ucpávání korpusu a díky tomu zahrajeme více tónů, které využíváme, když hrajeme při poslední leči. Můžeme tak třeba zahrát známou píseň Já jsem malý mysliveček." A kolik mají doma u Vackových lesních rohů? "Tak deset určitě," směje se dívka a odpovídá i na otázku, zda se jedná o lesnickou rodinu.
"Kdepak, lesnická rodina nejsme. Máme akorát myslivecké zkoušky. Zvířata moc nemusím," přiznává.
Rodina Vackových je pohromadě i při muzice.
"Hrajeme spolu třeba na mysliveckých akcích nebo v dechovce," vysvětluje Kristýna Vacková.
"Vrcholem sezony bývá v listopadu Hubertská jízda, v prosinci pak Rybova mše vánoční," prozrazuje.
"V kostele musíme kvůli dozvuku při hře dělat delší pauzy." Hraní na mysliveckých plesech nebo na posledních lečích se neobejde bez příjemných chlupatých nebo opeřených odměn.
"Za hraní už jsme dostali bažanty nebo divočáka, ale i vejce," směje se dívka, která nemá budoucnost spojenou ani s myslivci, ani s profesionálním hraním na lesní roh. "Chci jít na medicínu. Už od malička jsem totiž chtěla pomáhat lidem," dodává Kristýna Vacková.