Před 75 lety zemřel archivář Rudolf Maxera (Rakovnický deník)

Byl to opravdový zanícený myslivec, na kterého mají nezapomenutelné vzpomínky naši lidoví myslivci. A další skupinou jsou příznivci čtenářů rakovnického Muzejního věstníku, Stráže myslivosti, časopisu Lovec a Obzor. R. Maxera byl svérázný myslitel. Z jeho pera vzešla kniha Myslivecké mudrosloví. Bylo to v roce 1929. Dále napsal Soupis památek krajinného svérázu. Vrcholem jeho pečlivé práce je třídílná studie Myslivost v hloubi křivoklátských lesů, pojednávající o pamětihodnostech v křivoklátských lesích spjatých s přírodou. Maxera byl bystrým pozorovatelem přírody a dlouholetým revírníkem na Kouřimci. Odtud právě pocházejí jeho paměti. Ale Maxera nám nepředstavil Křivoklátsko jen z jeho aktivní éry. V Myslivosti se dozvídáte také o arciknížeti Ferdinandu Tyrolském, který se roku 1560 usadil na Křivoklátě se svou morganatickou chotí, sličnou Filipinou Welserovou, jak se u nás staral znamenitě o zvelebení stavu zvěře, jsa sám náruživým myslivcem. Na Křivoklátsku mu byl dvořenínem Krištof Harant z Polžic, jenž s ním po smrti Ferdinanda I. odešel roku 1564 do Tyrol. Arcikníže u nás dělal pokusy s aklimatizací cizokrajné zvěře. Z Ruska dal přivézt do našich lesů soby a zubry. Z Tyrol tu dal nasadit kozorožce a sviště. Maxera o nich dodává, že ve výkazech odstřelů se importovaná zvěř nikde nevyskytuje, zašla tedy patrně smrtí přirozenou a nestřílela se.
Jinou kapitolu vyplňují pytláci. Tak třeba ve Skryjích žil pytlák Fous. Jednou ho Křivoklátští honili, a on, vida, že by zatčení neušel, dostavil se dobrovolně k městskému právu do Rakovníka, očekávaje tam lehčí trest, než bymu byli naměřili na Křivoklátě. Ale Rakovničtí potřebovali právě k něčemu dobré oko u arciknížete, proto přikročili k Fousovi trpným právem. Inkvizici řídil policmistr Vřetýnko. Na otázku, komu dodával zvěřinu, vypovídal Fous, že také panu policmistrovi, což týž rozhořčeně odmítal, dokazuje mu tak bezděky alibi. Proto byl soud přerušen. Tohoto mazaného pytláka připomíná dodnes místo pod Jelencem "Fousův kal", kam chodíval na čekání a kde dle pověsti také skončil.
Na jiném místě Myslivosti se můžete dočíst o povinných dodávkách lovné zvěře pro okupační armádu Karla Alberta, který byl 7. 12. 1741 vyhlášen za českého krále jako Karel III. Pak následoval útěk Francouzů a od roku 1743 u nás znovu vládla Marie Terezie. Tu dobu byla armáda dislokována všude a z Křivoklátu se zvěřina dodávala do Žatce, do Slaného, do Nového Strašecí a mezi jmény adresátů je například francouzský generál De Fin. (3. října a 4. listopadu) v Berouně, nebo saský generál Sobron (2. prosince) v Dobré a další.
Správce křivoklátského archivu R. Maxera prozrazuje v závěru své práce, že každý Fürstenberk dostával při křtu vedle jiných rodinných jmen také jméno Venceslav. Proto v den svatého Václava 28. září hostil pán myslivosti své myslivce u příležitosti honů v říji jelení v Emilovně nebo na Dřevíči.
Rudolf Maxera připomíná i barokní kapličku sv. Eustacha, patrona křivoklátských myslivců, založenou roku 1697 od landjágra Jana Krištofa Raymana jako poděkování za vysvobození z ck kriminálu v Rakovníku pro stíhání pytláků. Velké jubilejní oslavy se zde započaly roku 1797 a potom dalších každých 50 let.