Oborník z Lán: Pár laní jsme ochočili, aby se nebály lidí (Mladá fronta DNES)

* Jak jste se k této práci dostal?
K myslivosti jsem měl blízko odmala. Vyrůstal jsem na vesnici, jeleni nám chodili troubit za dům. A my jsme jako děcka sušili seno a v zimě jím jeleny krmili. Pak jsme se spřátelili s lidmi z mysliveckého sdružení a začali jim pomáhat. Mně se to moc líbilo. Takže o tom, kam půjdu na střední školu, bylo jasno - šel jsem na lesárnu do Šluknova. Poté jsem chvíli pracoval u Vojenských lesů, po revoluci na Mělníku u pana Lobkowicze. Pak jsem našel inzerát v novinách, že tady v Lánech přijmou hajného. Udělal jsem konkurz a měl to štěstí, že mě vzali. Po nějaké době jsem nastoupil na uvolněné místo oborníka. Dělám to jedenáct let.

* Jak je obora velká a kolik zvěře tady máte?
Normovaný stav je 1600 kusů, ale mění se to. V době reprodukce to je až 2300. Na podzim se pak něco odloví a stavy se zredukují. Obora je velká tři tisíce hektarů. Máme tu ještě jednu menší, reprezentativní, která je přístupná čtyřikrát týdně veřejnosti. Ta má 50 hektarů. V ní jsou sika Dybowského, pár daňků a mufloni. Celkem asi sedmdesát kusů.

* Jak se o zvěř staráte?
Velká obora je rozdělena na dvě půlky, každou řídí jeden oborník. Denně se zakrmuje, složení krmení se mění podle období. Začátkem lovecké sezony, která je od září do ledna, se začíná dávat jádro. Traktory vyjedou každý den ve stejnou dobu, jedou totožnou trasu a dohromady na celou oboru rozdělí asi sedm metráků krmiva. Od ledna se přejde na seno, kterého se zkrmí asi tři tisíce metráků. A když začne růst tráva, místo sena se přikrmuje bílkovina, jako je hrách a bob.

* A co veterinární péče?
Dvakrát ročně se preventivně odčervuje. Když najdeme uhynulý kus, pošleme ho do Prahy na vyšetření. Podle výsledků rozborů se pak udělají další potřebná opatření. Pokud se objeví evidentně špatné, nemocné nebo zraněné zvíře, ulovíme ho a zlikviduje se v kafilerii.

* Stalo se vám někdy, že vám zvěř z obory utekla?
V minulosti ano, ale teď už ne. Máme nové oplocení, pětatřicet kilometrů dlouhé, které se každý týden kontroluje. Ale může se stát, že přijde kalamita, popadají stromy a plot někde poničí. Pak se samozřejmě zvěř může dostat ven. (Je to problém, protože škody, které způsobí na cizích pozemcích, bychom museli zaplatit, doplňuje vedoucí střediska myslivosti Lesní správy Lány Michal Štrunc.)

* Jak vypadá lovecká sezona?
Startuje 1. září, kdy začíná jelení říje. Jeleni troubí a už mají vytlučené paroží. Musíme si na sebe částečně vydělat, proto poskytujeme takzvané poplatkové lovy, kdy přijíždějí zájemci, kteří si zaplatí odstřel. To znamená, že si vyberou druh zvěře a velikost trofeje. Já s nimi pak jdu do obory a hledáme, dokud nějaké takové zvíře určené k odlovu nenajdeme. Potkáme třeba deset dvacet kusů, ale nejsou vhodné pro odstřel. Když jsme úspěšní a host střelí, trofej se oboduje a host zaplatí sumu podle tabulek. To má na starosti vedoucí. (Michal Štrunc pokračuje: Není to jednoduché, snažíme se obodovat trofej co nejpřesněji pomocí mezinárodní metody CIC. Musí se udělat třeba dvanáct měření. Záleží na délce lodyh, tedy paroží, počtu výsad, hmotnosti trofeje i na vzhledu, to znamená, že se zkoumá i barva či perlení.)

* Kolik se platí za odstřel?
Za jelena evropského je to od 20 000 do 300 000 korun, u daňka je to od 13 000 korun výše. Záleží na trofeji.

* A pak si host kus odveze?
Odveze si trofej, a pokud chce, může si přikoupit i zvěřinu. Ale ještě tomu předchází jedna věc - myslivecké pocty. Česká myslivost má krásné tradice. I když ulovíte trofej, stále se ke zvěři chováte s úctou, vzdáte jí poslední pocty. Například kus se položí na větve s jehličím, za klobouk si střelec vsune úlomek větvičky, zatroubí se lovecká fanfára.

* Kolik zvěře se každý rok takto odstřelí?
Záleží na plánu, ale bývá to tak 130 kusů trofejové zvěře.

* Není vám líto odstřelených zvířat?
Nad tím nelze takhle uvažovat. Bohužel to k tomu patří. Kdybych měl nad každým kusem brečet, nemohl bych to dělat. Musíte si říct, že to děláte pro zvěř. Obora uživí určitý počet a zvířata se množí velmi rychle. Kdybychom nezasáhli my, příroda by si to zredukovala sama. K odstřelu se vybírají kusy, které by stejně v přírodě ulovil predátor. Snažíme se je usmrtit co nejhumánněji, pak je to rychlé a zvíře netrpí. Přejíždíme k malé, padesátihektarové oboře. Všechna zvířata jsou schovaná ve stromovém porostu, skoro je nevidíme. Ale zanedlouho přijíždí traktor s krmením. Jsme napjatí, zda se zvednou a přijdou blíž. Chvíli to trvá, ale povedlo se. Jeleni, mufloni i daňci jsou kousek od nás.

* Máte v této malé oboře nějaká zvířata ochočená?
Ano, nyní je to asi dvanáct kusů. Dvě samice jsou obzvlášť nebojácné, od mláděte jsou vychované doma. Jedna je muflonka, druhá dybowačka (samice jelena Dybowského, pozn. red.). Když byly malé, zaměstnanci si je vzali domů, odchovali je, proto jsou zvyklé na lidi.

* To si je vzali domů jen tak, nebo z nějakého důvodu?
Dřív byl problém dostat stádo z krytu ven. Zkoušeli jsme leccos, ale nešlo to. Když se obora před šesti lety měla slavnostně otevírat, dostali jsme za úkol udělat něco, aby zvířata byla vidět. Tak nás napadlo ochočit pár kusů, které budou zvyklé na lidi a nebudou se bát. A povedlo se. Ochočené samice reagují na lidi, jdou si pro pamlsek. A tím vytáhnou celé stádo za sebou. Nechají se pohladit a vezmou si dobrotu i z ruky. Sice máme zásadu takto zvěř nekrmit, ale u samic to občas porušíme.

* Proč máte ochočené jen samice?
Samci jsou nebezpeční, ty si k tělu nepouštíme. Jsou agresivní, i když si na člověka zvyknou. Se samicemi je jiné pořízení, když se ochočí, jsou bezproblémové.

* Poznáte jednotlivá zvířata?
Docela ano. Některá máme pojmenovaná. Například Zuzanka - ta je odchovaná na lahvi. Vidíte ji? Támhle je... (ukazuje do hloučku několika samic) Nebo Míša, ale té se nechce ven, je zalezlá v remízku. A támhle je Ferda - krásný samec. Toho jsme koupili kvůli oživení chovu.