Posádka přilákala do Pardubic i evropskou šlechtu (Mladá fronta DNES)

Zpočátku štvanice začínaly v říjnu a končily v prosinci. Čtyřikrát týdně honila smečka jelena, jednou týdně zajíce. Jezdci na koních museli zdolat řadu přírodních překážek, a když jelena dostihli a obklíčili, nikdy ho nezabíjeli. Naopak, vyvedli ho z kruhu a vrátili zpět do obory a použili při dalším honu. Na vyhlášené hony často přijížděli i nejrůznější panovníci -korunní princ Rudolf, velkovévoda František Ferdinand d´Este, velkovévoda Otta či korunní princezna Štěpánka. Několik honů z této doby bylo opravdu nezapomenutelných, třeba ten z roku 1881. Tehdy přijel korunní princ Rudolf se svou ženou Štěpánkou. Zatímco ta se honu účastnila v kočáře společně s kněžnou Kinskou, princ Rudolf osedlal hnědáka ze stájí Zdeňka Kinského a v doprovodu hraběte Mitrowského jel v kavalkádě 300 jezdců. Po skončení honu se téměř všichni účastníci vrátili do Pardubic. Chyběli jen dva. Princ Rudolf a jeho pobočník. Historka o jejich bloudění jako by vypadla z díla Járy Cimrmana. Ztratili se totiž údajně kvůli několika neochotným ženám, které na otázku kudy vede nejkratší cesta do Pardubic, jen neurčitě mávly rukou různým směrem. Jako všichni obyvatelé Pardubicka byly prý přesvědčené, že každý jezdec oblečený v červeném kabátě zná okolí lépe než ony a svou otázkou na cestu si z nich páni pouze dělají legraci. Vzteklý princ Rudolf se dostal do Pardubic až pozdě v noci. Ani se zde ale nezastavil a jel rovnou na nádraží a do Kladrub. A ještě dlouho pak nemohl členům společnosti odpustit, že ho ztratili a hlavně, že ho vůbec nehledali. Po začátku 1. světové války parforsní společnost svůj provoz omezila. Jezdci i se svými koňmi narukovali a po válce bývalí členové společnosti svou činnost už nikdy neobnovili.