S přikrmováním myslivci neustávají ani zjara (Žďárský deník)

Konec zimy je totiž pro zvířata jedním z nejrizikovějších období.
"Díky oteplení už sice zvěř nemusí vydávat tolik energie na to, aby se zahřála, a nevyčerpává se pohybem ve vysokém sněhu. Po zimě už ale mnohé kusy přišly o většinu svých tukových zásob a následně musejí čerpat ze svaloviny, tedy hubnout, což se jim může stát i osudným," vysvětlil nutnost jarního přikrmování Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou.
Sám nyní jezdí krmit zhruba třikrát týdně a dle jeho zkušeností bývá potrava z krmelců vždy zkonzumovaná téměř až po posledního zrnka. Přestože už značné množství sněhové pokrývky odtálo, odkryté louky a meze na konci zimy nenabízí zvěři žádnou hodnotnou potravu. Hladová zvířata se tak mohou uchýlit například ke konzumaci ozimé řepky olejky, jež se na polích ve žďárském okrese v tomto období také nachází. "Tato potrava ale neposkytne zvěři potřebnou vlákninu, a pokud jí zvěř zkonzumuje nadbytek, může to vyvolat nebezpečné průjmy a střevní katary," popsal Oldřich Sedlář.
Jestliže navíc řepka olejka tvoří převážnou část zvířecí stravy, může to vést k nervovým poruchám - zvěř ztrácí plachost, působí jako zfetovaná a může i oslepnout nebo dokonce uhynout. Proto je důležité, aby měla k dispozici i další potravu - například seno a obiloviny. Chybět by neměla ani krmná sůl.