Myslivci z Lukavanu se bažantů nevzdají (Plzeňský deník)

"Ve sdružení nás je třicet členů plus dva čekatelé na členství. Máme také dva členy čestné - to jsou pánové, kterým sice zdravotní stav nedovoluje, aby se věnovali myslivosti, ale stále mají zájem," vysvětloval předseda sdružení Josef Hodl.
Ačkoliv Lukavan obhospodařuje tak rozlehlou honitbu, lesů v ní je minimálně. Myslivci si tedy musí vystačit hlavně s poli. "Lesů máme jen dvacet hektarů, proto u nás nemáme ani mnoho druhů zvěře. Hlavní zvěří je srnčí, poslední dobou jako všichni myslivci také pozorujeme, že je hodně divočáků. Dlouhá léta se ale zaměřujeme především na bažanty. Jejich odchovnu máme v Lišicích. bažanty si pořizujeme už větší, nelíhneme je. Pečujeme o ně a pak je vypouštíme. Naše honitba je pro ně přímo ideální," tvrdí Hodl.
Každoročně členové Lukavanu do jejich honitby vypustí kolem 250 bažantů. "To nás vždycky vyjde asi na 30 tisíc korun. S penězi máme sice poslední dobou problém, ale bažanty chceme určitě zachovat. Je to naše téměř hlavní činnost," pokračoval předseda.
Myslivce podle něho trápí mimo jiné výkupní ceny zvěřinového masa. "Klesly ohromně dolů a je to znát. Byl to vždycky jeden z našich hlavních příjmů. Za jeden kilogram srnčího masa jsme dostávali 115 korun, teď je vykupují jen za pětasedmdesát. Peněz tedy mnoho není. Když bude ale nejhůře, jsme připraveni sáhnout do vlastních peněženek," krčil Hodl rameny.
Velkým problémem myslivců je i státní silnice I/27, která jejich honitbu protíná. "Trápí nás spousta zvěře sražené automobily. Vloni jsme takto přišli o 20 kusů, od začátku letošního roku jsme už přišli o osm kusů srnčího," dodal předseda.