Do hlubokého sněhu za ohroženou zvěří (Slánské listy)

Taková jízda vyžaduje kvalitního řidiče a tím Vladimír Moravec, předseda Okresního mysliveckého spolku ČMMJ v Kladně a myslivecký hospodář MS Skalka Smečno a MS Klobuky, bezesporu je. Spolu s ním do terénu jede i zkušený myslivec Josef Krebs, člen MS Klobuky. Oba jsou Slaňáci, ale hlavně nerozlučná dvojice, pravidelně vyrážející s krmivem za zvěří. To dopoledne mě vzali s sebou.
Vyjeli jsme v 9 hodin od bývalé továrny Luka ve Slaném, směr Smečno, Hradečno. Po cestě první informace. "Letošní zima je pro zvěř opravdu krutá," říká Vladimír Moravec. "Každý člen mysliveckého sdružení ať ve Smečně či Klobukách má na starosti jeden zásyp a krmelec. Musí se postarat, aby nebyl prázdný. Námi dodané krmivo využívá veškeré osazenstvo lesa: srnčí, divoká prasata, bažanti, zajíci; ale i liška, kuna, prostě všechno, co v lese žije.
V obou sdruženích je nás 17 a mohu stoprocentně říci, že není jediný člen, který by svoji povinnost, starat se v těchto dnech o zvěř, neplnil. My s terénním vozem se dostaneme hlouběji do lesa, ale kamarádi - kolegové, jezdící krmit s vozem osobním, musí povětšině zůstat na silnici a ke krmelci jít třeba i kilometr pěšky.
Krmení si z větší části obstaráváme sami. Něco nakoupíme za peníze z členských příspěvků, to ale nestačí. Proto sháníme "sponzory".
Například pšeničným zrnem nám pomáhá zemědělec, také myslivec, Pavel Novák z Horní Kamenice; kukuřičnou siláží Agro Kačice, obilním odpadem Agro Ledce. Naši zvířecí svěřenci si dokonce pochutnávají na sladkém z Ekofruktu Slaný, odkud dostáváme zbytky výrobků známých tyčinek.
Seno, oves, ječmen, ale i sušené jeřabiny, kaštany, cukrová řepa, dobře usušené pečivo, jsou dobroty, které zvířatům vozíme. Nesmí scházet ani pořádný kus soli, tento liz mají zvířata zvláště ráda.
Na to Josef Krebs s úsměvem dodává, že z těchto dobrot zvířátkům připraví třeba i bohatý "švédský stůl."
To už jsme v lese. Suzuki Samuraj se odhodlaně prodírá zavátou cestou. Stavíme před podlouhlou dřevěnou boudou, lesním skladem, uvnitř s objemnými plechovými sudy. Byly plné obilního odpadu, teď jsou prázdné. Krmení již jen přivážejí. Pan Krebs hází pytel se siláží přes rameno, pan Moravec bere plné kbelíky. Pouštějí se do lesa. Dávám se za nimi, ale ani ne po padesáti metrech už vím, že jsem měl raději zůstat byť v pomyslném teple auta. V noci jsem bral Panadol, teď se brodím ve sněhu.
Muži v zeleném kráčejí lehce, jakoby jim vůbec nevadilo, že se boří do třiceticentimetrové vrstvy sněhu. Mně těžknou nohy, mám pocit, že jsem zapadl do laviny, ze které se nedostanu.
Všechno dobře dopadlo, po asi dvě stě metrech chůze jsme u prvního z krmelců. Pánové v zeleném se zbavují nákladu. Při zpáteční cestě Josef Krebs pozorně prohlíží stopy zvěře ve sněhu. Ukazuje na jednu hodně hlubokou. "Tudy šel těžký kus," usuzuje. "Pořádný kňour."
Po naplnění krmelců i zásypů v lese mezi Smečnem a Hradečnem, kde se říká "U luftšachty", míří zelený terénní vůz do lesa nad Libušínem. Navzdory zimě, únavě z cesty, kdy jsme v jednom místě šli po návěji metr hlubokého sněhu, bylo hezky. Až na jednom místě u lesa pocit vzteku a bezmoci. To když mi myslivci ukázali zbytky rozervané mladé srny, o které jsou přesvědčeni, že ji zabil pes. "Stává se často, že do lesa přijdou lidé se psem a klidně ho pustí," poznamenal Vladimír Moravec. "Často se potom stane, že hafan narazí na srnčí zvěř, štve ji a nakonec napadne a roztrhá. Není to zdaleka první případ takovéhoto poškození, s kterým jsme se setkali."
Poslední krmelec, ještě jedna krkolomná jízda, jež končí výjezdem na frekventované silnici z Kladna do Smečna. Když jsme se ve Smečně loučili, předseda okresních myslivců Vladimír Moravec požádal: "Rád bych poděkoval prostřednictvím Slánských listů všem myslivcům Kladenska a Slánska za příkladnou péči o zvěř v této těžké zimě," řekl. "Nepřeháním, když řeknu, že bez jejich obětavosti by letos byly ztráty na zvěři hodně vysoké."