Vypadá jako mýval, ale je to psík (Vyškovský deník)

Nenápadná, necelý metr dlouhá, šesti až dvanáctikilogramová šelma, podobná známějšímu mývalovi, které se dříve říkalo mývalovec kuní, patří mezi psovité šelmy a jejím domovem je Dálný východ. Na rozdíl od mývala nemá nikdy příčně pruhovaný ocas a přesto, že je to psík, neumí štěkat. Psík mývalovitý byl vysazen jako lovná zvěř pro svou kvalitní kožešinu a chutné maso na západ Ruska a odtamtud se postupně rozšířil do Skandinávie, Finska a střední Evropy. Dnes se objevuje už i ve Švédsku a Nizozemsku.
Oblíbeným biotopem psíka mývalovitého jsou husté lesy poblíž řek a vodních ploch, ale také porosty rákosu na jejich březích.

Noční živočich
Psík mývalovitý je aktivní za soumraku a v noci, není proto jednoduché ho zahlédnout. Přes den pospává v nějakém doupěti, dutém stromě, nebo ve skalní rozsedlině. Žije v páru, ale někdy i v malých rodinných klanech. Každý pár má své teritorium, které si značkuje výkaly. Zimu přespává, ale neupadá do pravého zimního spánku. Ve svém úkrytu se často budí, a když je venku tepleji, vylézá na lov.
Živí se živočichy, kteří se dají snadno polapit, třeba malými hlodavci i žábami. Aprotože umí dobře šplhat, plení i hnízda ptáků. Loví ryby, vodní hmyz, ale má v oblibě i různé lesní plody a bobule. Z hlediska potravní struktury se tedy jedná o všežravce. Nepohrdne ani mršinou.
U nás nemá přirozeného nepřítele, je málo náročný na potravu, jídelníček má velmi proměnlivý a sežene něco k snědku i tam, kde se jiné šelmy neuživí. Je velmi odolný a otužilý. Zajímavé je, že ač je menšího vzrůstu, je schopen vytlačit kvůli potravě ze svého revíru až o polovinu většího jezevce i lišku. Sám zřejmě nory nevyhrabává, ale dokáže postavit jakýsi hrad z rákosu, podobně jako ondatry pižmové. Běžně mívá doupata v opuštěných norách lišek a jezevců. Důvodem k jeho vysazování je zřejmě velmi kvalitní srst, ale myslivci ho nemají ve svých honitbách rádi pro škody na mláďatech a drobné lovné zvěři. Přesto se psík mývalovitý stává novým zástupcem našich divoce žijících zvířat. Dříve u nás žili tito malí a vytrvalí exoti především na severní Moravě, postupně se však rozšiřují na celé území naší republiky a přesto, že jejich stavy ještě nejsou nijak početné, kvůli rychlému rozmnožování můžou pro přírodní rovnováhu znamenat vážné ohrožení.

Ze Zoo utekli
V naší zoologické zahradě jsme chovali psíky mývalovité již kdysi v minulosti, ale po úniku několika mláďat do volné přírody bylo rozhodnuto, že jejich chov bude zrušen. Podle vyprávění pamětníků mělo tehdy vedení zoo trochu nahnáno, protože se začaly z řad myslivců ozývat poplašné zprávy o způsobených škodách na mláďatech lovné zvěře. Také bylo zaznamenáno několik stížností od drobných chovatelů drůbeže i králíků.
U takovýchto šelmiček neexistuje vlastně možnost, jak je zpět odchytit a vrátit do ubikace. Tehdy veřejnost škody připisovala kočkám, zatoulaným psům nebo liškám a kunám. Po čase se ale všechno zklidnilo, "mývalovci" se zřejmě naučili lovit a stáhli se do lesa. Podle "zaručených" zpráv ale prý někteří padli za oběť mysliveckým výstřelům.
Starou část zoologické zahrady ve Vyškově postupně opravujeme, a tak se v roce 2005 do zrenovované expozice po psech dingo opět nastěhovali "mývalovci", kteří téměř okamžitě přivedli na svět početné potomstvo. Dnes jsou tyto malé šelmy velice těžko prodejné, zoologické zahrady, chovatelé ani veřejnost o ně nejeví zájem, a proto bylo rozhodnuto, že budou samice sterilizovány, aby nedocházelo k nechtěnému zabřezávání. Psíky, kteří jsou nyní krásně hustě osrstění, můžete vidět ve spodní časti původního "zookoutku".