Vzpomínka na malíře Františka Liebla (Benešovský deník)

Narodil se na dobřichovické fořtovně u Berounky v rodině fořta. Byl vychován k lásce k lesu a zvěři. Písecká lesnická škola jej připravila po odborné stránce pro povolání lesníka. Kromě toho byl u něho rozpoznán talent pro kreslení a malování.. Ten mu pomáhali rozvinout akademičtí malíři pan Homoláč a později malíř Boháč. Tak se stalo, že po lásce k lesu bylo malování jeho druhým koníčkem. Sám se později ještě vzdělával přímo na Akademii výtvarných umění u profesora Vratislava Nechleby, kam docházel jeden rok na odborné kreslení. Seznámil se s malíři, kteří také malovali zvěř, jako byl Vocátka a Lolek. Kamarádem se mu stal malíř Jiří Židlický, s kterým společně debatovali o tom, jak správně zvěř malovat. Společné názory utužovaly jejich přátelství, které jim pomáhalo při rozvíjení vlastních malířských technik. Po krátké lesnické praxi v Podkrkonoší přešel na hájenku do Křepenic u Sedlčan a odtud po roce 1938 jako nadlesní do myslivny Tomkova u Netvořic.
František Liebl spolupracoval s Mysliveckým sdružením Krňany jako hospodář. Pro netvořické sdružení navrhl a namaloval kompletní výzdobu sálu sokolovny pro myslivecké plesy. Do nově vybudované základní školy v Netvořicích, která byla otevřena v září v roce 1953, namaloval nástěnné fresky. Školní kuchyni a první třídu vymaloval pohádkovými náměty. Ve spodní chodbě velké budovy vytvořil dvě postavy sedláků ze selského povstání na Neštětické hoře a učebnu výtvarné výchovy obohatil velkým panoramatem interiéru lesa se zvěří. Kopie Alšových kreseb Tanec a Žižka na koni, které jsou také součástí výzdoby školy, provedl Ludvík Němec. Do dnešní doby zůstala zachována jenom část výzdoby v první třídě od Františka Liebla a malba Jana Žižky od Ludvíka Němce.
František Liebl maloval pro všechna činná myslivecká sdružení v okolí Netvořic. Byly to výzdoby interiérů jejich kluboven a schůzovních místností. Vedle těchto výtvarných prací maloval také obrazy olejem nebo temperou. Později prováděl kresby perem, tužkou, pastelkami a akvarelem. Vyzkoušel si všechny malířské techniky, kterými se dá malovat les a zvěř v něm. Byl také ilustrátorem všech v té době vydávaných lesnických časopisů -Česká myslivost, Stráž myslivosti a časopis Polovnícké obzory na Slovensku. Ilustroval také Myslivost v obrazech, což je malá zoologie, učebnice pro myslivce. Záhy se o obrazy Františka Liebla začali zajímat i myslivci ze zahraniční. Ti mohli jeho obrazy nakupovat prostřednictvím Artcentra Praha, to byla československá organizace zahraničního obchodu. Tak se stalo, že obrazy od Františka Liebla jsou rozesety po celém světě, protože se účastnil mnoha kolektivních výstav v zahraničí. Jednu samostatnou měl dokonce v Austrálii, kterou mu zprostředkovalo právě Art- centrum.
Jeho výtvarná díla jsou v Čechách většinou ve sbírkách milovníků zvěře a přírody. A tak koupit v dnešní době některý jeho obraz či kresbu je takřka nemožné. František Liebl se ve svém zobrazování přírody a zvěře dostal na velmi vysokou úroveň . Jeho mistrovství nebylo jenom v malířské technice, ale i v tom, že zvěř dobře znal, znal také prostředí, v kterém se zvěř pohybuje. Uměl namalovat pohyb zvěře, protože znal její anatomii, znal zvířecí mimiku, uměl namalovat důstojnost, plachost a dokázal také zachytit atmosféru nezvyklých prostředí. Ať už to byla mlhavá mokřina, noční stmívání, třeskutý zimní mráz, sluneční svit v mlze, či deštivý opar v krajině. Ve svém mistrovství se směle může srovnávat s malířem ZdeňkemBurianem. Na pana Liebla mám osobní vzpomínku. V roce 1964 jsem se připravoval na talentové zkoušky na keramickou školu do Bechyně. Když si prohlédl moje práce, postavil přede mne sošku lva, která do té doby byla jenom těžítko, a řekl, nakresli to. Potom mi moji kresbu opravil a poradil, jak mám v přípravách pokračovat. Po několika jeho konzultačních hodinách jsem talentové zkoušky s úspěchem složil.
Pan Liebl měl svou poslední malou výstavu v Netvořicích v květnu 1989. Zde vystavoval společně s dcerou Janou, která byla akademickou malířkou. Výstava to byla krásná a na zahájení přišlo mnoho jeho přátel.
Za jeho života došlo také k ocenění jeho celoživotní práce. Od Českomoravské myslivecké jednoty dostal v roce 1991 Čestný myslivecký řád za mimořádný dlouhodobý rozvoj myslivosti. Je to řád výjimečný. Mezi nositele tohoto řádu patří například i spisovatel Jaromír Tomeček a ornitolog JUDr. František Ohlídal.
Po odchodu do důchodu se František Liebl v roce 1970 odstěhoval z Tomkovky do nově zrekonstruovaného domku na Rajchardově u Hradištka. Tam žil se svojí ženou Marií a ve volných chvílích stále maloval. Zemřel po krátké nemoci 29. září 1992. Pochován je na hřbitově ve Štěchovicích i se svou ženou, která zemřela 6. listopadu 1992, tedy necelé dva měsíce po jeho odchodu.
Na náhrobku ve Štěchovicích je vytesáno FRANTIŠEK LIEBL, MYSLIVECKÝ MALÍŘ. Tak se zapsal do českého výtvarného umění a zůstane tam jako myslivec - umělec navždy. K uctění jeho památky byly zorganizovány posmrtné výstavy, které byly součástí celonárodních mysliveckých výstav v Plzni, Lysé nad Labem a v Oboře u Hluboké nad Vltavou.
Pan Liebl byl člověkem laskavým, hodným a přátelským. Vzpomeňte si na něho také jako na milého a pokorného člověka, který svým uměním rozdával ostatním krásu a radost.
Poděkování patří panu Miroslavu Zámečníkovi a jeho choti, kteří poskytli textové podklady a informace pro tento životopis s malou recenzí díla.