Myslivci vzkazují: přejte zvěři klid (Táborský deník)

Na lyžích, na saních, v lepším případě traktorem. Tak se nyní dostávají myslivci ze sdružení na Táborsku za zvěří ve svých honitbách. Ke krmelcům terénními vozy nedojedou, ale zvěř je právě v tuto dobu nejvíce potřebuje. Kvůli nedostatku potravy.
"Nejhorší je to pro drobnou zvěř - zajíce, bažanty, křepelky. Ve sněhu boří a hůře se dostávají k potravě. V podstatě se k ní musí prohrabat. Jednou, spíše dvakrát týdně, zvěř přikrmujeme. Právě nyní totiž dochází k velkému úbytku energie, proto potřebuje vydatnější potravu. Hlavně jádro, tedy obilí, seno a dužnaté krmivo. Burínu, kaštany a tak podobně," sdělil Ivan Mynařík z Mysliveckého sdružení Raště, které obhospodařuje více než 1200 hektarů honitby na Dražicku.
A jak se k více než dvaceti krmelcům dražičtí myslivci dostávají? "Hlavně na lyžích. Kde je to možné, tak traktorem. Někde jsou cesty prohrnuté, ale jinak musíme pěkně po svých," směje se Ivan Mynařík. To samé tvrdí i předseda okresního mysliveckého svazu Václav Falada, jinak člen Honebního společenství Luh Vesce.
"Podmínky jsou fakt tvrdé. K potravě se opravdu zvěř dostává těžko. Třeba zajícům nosíme větve na okus a ohryz, intenzivně přikrmujeme zvěř spárkatou i černou."

Prázdné zásobníky
Zásobníky se vyprazdňují, takže krmivo vozí do nepřístupných míst na saních.
"Minulý týden jsme provedli v celém okrese ozdravnou akci spárkaté zvěře, což znamená, že do krmení byly přimíchány i vitamíny a léčiva. Tím jsme splnili i přísná veterinární kritéria," vysvětlil Václav Falada. I v jejich honitbě dostává zvěř hlavně seno a jadrné krmení. Ale najdou se i nějaké ty dobrůtky, jako například topinambury.
Alespoň s pytláctvím je zatím klid. "Teď třeba zajícům hrozí hlavně predátoři, protože drobná zvěř je na sněhu dobře vidět a je tak snadno lovitelná," míní Falada.
Nejlépe je na tom zvěř v oboře Nechyba: stejně jako volně žijící kusy dostává potravu dvakrát týdeně do krmelce, ale má jistototu, že se s nikým nemusí dělit.
Nezbytnou součástí krmení je v této době i sůl. "Zvěř potřebuje hlavně klid," adresuje především pejskařům jednatel Správy městských lesů Jan Kalafut.
Ohleduplní ke zvěři by měli být ale také i běžkaři. I oni by se měli snažit zvířata nerušit.
"V těchto mrazech dochází i v klidu k velkému energetickému výdeji. Bylo by určitě bezohledné a nezodpovědné zbytečně zvířata rušit a nutit je ke zbytečnému pohybu," zdůrazňuje za všechny členy a příznivce Hubertova cechu Ivan Mynařík z Dražic.