Příroda mizící před očima (týdeník Televize)

Každý rok přibude na seznam zvířat a rostlin, které se ocitly na pokraji vyhubení, několik desítek položek. Jestliže v roce 2000 označil Červený seznam ohrožených druhů, který vydává Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN), za kriticky ohrožených na 11 400 živočichů a rostlin, v roce 2004 už to bylo 15 590 druhů, o dva roky později 16 120 druhů a zatím poslední vydaný soupis z loňského listopadu už hovoří dokonce o 17 291 druhu.
Vyhynutí bezprostředně ohrožuje pětinu savců, 30 procent obojživelníků a plazů, více než třetinu druhů sladkovodních ryb a bezobratlých, 12 procent ptáků, a dokonce 70 procent divokých rostlin! Podle analýzy IUCN přišla zeměkoule od roku 1500 o 869 rostlinných a živočišných druhů a dalších 290 je s největší pravděpodobností bude v brzké době následovat. Zvířecí a rostlinné říši hrozí malá genocida. "Ztratíme-li klíčový průmysl, můžete ho vybudovat znovu. V přírodě, když něco ztratíte, ztratíte to navždy," citovala média autora zprávy, Jeana-Christopha Vieho.
Permanentně postupující civilizace si žádá daň. Mnohem větší daň si ale vybírá bezohlednost a hamižnost určité části lidstva. V honbách za zisky drancují dřevařské společnosti tropické pralesy a tím připravují planetu o kyslík a spoustu zvířat o domov. V patách za nimi se plíží gangy pytláků a pašeráků, kteří využívají odkrývání pralesa k vyvražďování zvěře - tu pro slonovinu, kůži či jiné zpeněžitelné atributy, jindy "jen" pro maso, protože bushmeat je prostě trendy. Podobně se chovají velkorybářské konglomeráty v oceánech či nejrůznější těžařské spolky pomalu všude tam, kde je co těžit.
Úsilí ochránců přírody zachránit ze živočišného a rostlinného bohatství Země co nejvíc naráží zhusta na neochotu, korupci či vyslovené násilí. Nicméně najdou se i osvícené vlády. Budují, případně rozšiřují národní parky, posilují ochranu, hledají alternativní zdroje příjmů. Například z turistiky - právě na ta místa, která se předtím rozhodly zachránit. Takovým příkladem budiž třeba Gabon, země na západním pobřeží rovníkové Afriky. Jedním z hlavních zdrojů příjmů (kromě bohatých nalezišť ropy) byl a je vývoz vzácných druhů dřeva z deštného pralesa, např. unikátního mahagonu. V září 2002 ale gabonský prezident Omar Bongo Ondimba vyhlásil na desetině území státu (zhruba o rozloze Belgie), v místech s nejcennějšími porosty, národní parky. V Gabonu žijí mj. kriticky ohrožené gorily, mandrilové či pralesní sloni. Asi pětina místních druhů rostlin nikde jinde na světě neroste.
Podle varovné vize OSN zmizí právě v této oblasti povodí Konga v příštích padesáti letech dvě třetiny pralesa. Gabonská vláda šla svým rozhodnutím jakoby proti proudu. I ona se ale musí potýkat s nelegální těžbou a pytláctvím. Dokáže ochránit svůj poklad?


NEVZDÁVEJME TEN BOJ, ŘÍKÁ PŘEMYSL RABAS

Vystudovaný veterinář léta úspěšně řídil Podkrušnohorský zoo park v Chomutově. Nedávno byl i členem týmu, který připravil přesídlení bílých nosorožců do Keni.

* Není boj za záchranu ohrožených druhů vzhledem k postupující civilizaci předem ztracený?

Situace je velmi vážná a mnoho, i vinou člověka mizejících druhů se bohužel zachránit nepodaří. To ale není důvod boj vzdát. Spadne- li školní autobus do řeky, také nepřemýšlíte, kolik cestujících se podaří zachránit, ale uděláte vše, abyste jich zachránil maximum.

* Které druhy považujete za nejvíc ohrožené?

Obecně jsou nejohroženější endemické druhy. Tedy ty, které obývají velmi malou lokalitu, například ostrov, a jakýkoliv i minimální zásah do biotopu může mít pro populaci fatální důsledky. To věděl i Gerald Durrell, a tak jeho zoo zachránila řadu druhů právě z takových míst - z Mauritia, Madagaskaru a podobně. Problémem komplikujícím případnou záchranu kriticky ohrožených druhů může být politická nestabilita, nepokoje, válka a samozřejmě korupce úředníků. Tragické následky ovšem mívají i diletantská rozhodnutí politiků či úředníků.

* Také Česko má svůj seznam vymírajících druhů. Děláme pro jejich záchranu dost?

Domnívám se, že příslušné orgány a organizace u nás vyvíjejí velké úsilí pro zmírnění škod napáchaných námi na volně žijících zvířatech. Bohužel ještě stále i u nás přežívá podvědomý názor, že příroda je spotřební zboží a její smysluplné využití je jen to, které právě nyní zvyšuje HDP. Podle toho také často vypadá rozhodování politiků zavázaných různým vlivovým skupinám.