Nepřítelem zvěře není mráz a sníh, ale člověk (Haló noviny)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Pro spárkatou zvěř by měla být v krmelcích hojnost kvalitního sena. Při jeho doplňování se již nesmí dávat nazpět do krmelce seno, vypadlé na zem. Může být totiž kontaminováno zárodky parazitů a zvěři ublížit.
Oves, seno, kukuřičná siláž
Dlužno dodat, že bychom se neměli myslivcům do krmení zvěře plést. Pokud snad chcete pomoci, spojte se s místními myslivci a dohodněte se na spolupráci, případně na tom, jak byste mohli pomoci. Pro nás, laiky, však bude pravděpodobně nejkrásnějším zážitkem sledovat při zimní procházce zpovzdáli zvěř u krmelců.
Zvěř v ní najde i tzv. letninu, což jsou usušené výhonky dřevin a ostružiní s hojným obsahem siličnatých látek. Myslivci samozřejmě ví, že sypat zvěři například pšenici, která obsahuje hodně lepku, není zrovna dobrým darem. Lepší je oves, pokud doma máte nazbyt pár pytlů ovsa -nabídněte je myslivcům. Oves má totiž více vlákniny, což ostatně ví i ti z nás, kteří se snaží žít zdravě a >zkrmují« doma například ovesné vločky.
Dobrým řešením pro hladovějící zvěř je i čerstvá kukuřičná siláž, kvalitní čerstvá senáž a luční či vojtěškové seno. Toto krmivo pravděpodobně, až na zemědělce, nikdo doma mít nebude. Na každou honitbu připadá v průměru dvanáct přikrmovacích zařízení. Jsou ale místa, kam není možné krmivo dopravit ani s pomocí terénních vozů. A tak musí přijít na řadu traktory, v krajních případech sněžnice a běžky. V horských oblastech však dojít jen tak s batohem zásob na zádech pro nasycení zvěře myslivcům stačit nemůže. Proto mají připraveny tzv. přezimovací obůrky, které jim usnadní práci s dokrmováním zvěře.
Ubývá travních porostů
Srnci, jeleni, daňci a mufloni patří k přežvýkavcům, kteří vyžadují kvalitní a pravidelný zdroj potravy. Tráví ji prostřednictvím bachorových bakterií. A jejich určitý druh musí být v trávicí soustavě zvířete na každý typ potravy namnožen. Samozřejmě - přírodně. Náhlé změny v skladbě krmiv mohou přežvýkavé zvěři způsobit závažné problémy, což musí mít na paměti nimrodi, kteří zvěř přikrmují. Jadrných i objemných krmiv je nyní na venkově nadbytek. Kvůli dovozům masa a mléka ze zahraničí dochází ke snižování či dokonce likvidaci chovů skotu a prasat. I proto jsou ceny krmiv nižší, než byly dříve. Což myslivci s povděkem kvitují, zemědělci z toho však žádnou radost nemají.
Pokles stavu zvířat vede i k úbytku trvalých travních porostů, které byly hlavním potravinovým zdrojem zvěře v letních měsících. Je s podivem, že zemědělská politika České republiky se vždy zaklíná a bije v prsa udržením dobrého stavu naší krajiny, ale přitom vede v konečném důsledku k likvidaci chovů skotu. A tím i ke ztrátě velice cenného podílu neoplocených luk v krajině. Myslivci musí navykat spárkatou zvěř na žraní jadrného krmiva, ve kterém jim předloží medikovanou směs proti vnitřním a vnějším parazitům. Suchá krmiva musí předkládat v kombinaci s dužnatými, se senáží či siláží, aby spárkatá zvěř nedělala škody na lesních porostech.
Vyrušená zvěř také umírá
V poklidu domova se nenecháme rušit při televizních filmech o přírodě, když však vyrazíme na procházku do lesa, chováme se nikoliv jako zvířata, ale právě jako lidé. >Děti, pojďte sem, támhle jsou srnky,« řve >jako na lesy« hlava rodiny a děcka se s vřískotem brodí sněhem za tátou. Volně pobíhající pes se vydává stíhat prchající zvěř a hlasitě přitom štěká. Vzápětí se kolem přežene šílený motorkář testující svůj vánoční dárek v krutých zimních podmínkách. Po chvilce na palouk vletí čtyřkolka. A jsme u toho -největším nebezpečím pro zvěř není nepříznivé počasí, zdravé kusy si s ním vesměs dokáží poradit, byť často jen s pomocí lesních hospodářů. Lidská bezohlednost je jejím nepřítelem. Zběsilé adrenalinové jízdy motorkářů, volné pobíhání psů v přírodě, křik lidí. Zvěř se instinktivně v zimě pohybuje co nejméně. Šetří si energii. Je-li vyplašena například srnčí zvěř, snaží se před hlukem utéci. Honí-li ji pes, je navíc mimořádně stresována. Při útěku vydává až šestnáctkrát více energie než ve stavu klidu. Slabší nebo často vyrušované kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s nadměrným výdajem energie a umírají na celkové vyčerpání nebo na záněty dýchacího ústrojí.
V lese bychom proto i v zimě měli mít psa na vodítku. Už samotný fakt, že pes je v lese, zvěř stresuje. A navíc - podle zákona o myslivosti a zákona o lesích není možno nechat psa volně pobíhat v přírodě. Dost na tom, že každoročně hynou při střetu s automobily na silnicích tisíce kusů. V ČR přibližně dochází zhruba k 7500 dopravním nehodám v důsledku vběhnutí zvěře pod kola vozidel.
Bažantům obilí, zajícům kůra
Náročnější je pomoc zajícům v honitbách. Krmivo je nutné jim předkládat na více místech v malých množstvích a pravidelně je doplňovat i několikrát během týdne. Největší pochoutkou pro ušáky je kůra mladých větví ovocných stromů, zvláště pak jabloní. Větve je třeba pravidelně ořezávat a předkládat na okraj polí. Pokud prořezávku větví v sadech uděláme již nyní, zabráníme tak škodám na stromcích, protože zajíci se soustředí k okusování větví, ležících na zemi, a nebudou ohryzávat kmeny stromků. Bažantům je zapotřebí doplňovat do zásypů obilí se zadinou. V zásypech by mělo být vždy přiměřené množství potravy k počtu stavů drobné zvěře v honitbě. Po navlhnutí může zrno rychle zplesnivět a pak zvěři ublížit. Kachny se dají přikrmovat na ledě nebo v zásypech na okraji rybníků, řek, jezer či vodních nádrží. Často pomáhá s přikrmováním zvěře i veřejnost. Při tom se však dopouští mnoha chyb, kdy například ponechává krmivo na mokrém sněhu, to pak začne rychle nahnívat, bobtnat, a zvěři neprospěje. Proto je nutné krmivo donést přímo do krytých krmelců. To zvláště platí pro suché pečivo, jako jsou chléb či rohlíky. Kolem krmelců by se lidé měli ochomýtat co nejméně. Všude totiž zanechávají pachové stopy, které odrazují zvěř od potravy. Se psy by se neměli do přírody v době sněhové pokrývky vydávat vůbec.
Mladí Bobříci zásobili krmelce
Při krmení zvěře velice rády pomáhají děti a mládež. Tak tomu bylo například loni před Vánocemi, kdy mladí ochránci přírody Bobříci z Praskoles přijali pozvání členů zdejšího mysliveckého sdružení Háj k návštěvě lesa. Obešli všechny krmelce, do nichž dávali kukuřici, jablka i seno. Jak řekla vedoucí oddílu Bobříků Jana Šopejstalová, tak mladí rovněž sledovali stopy zvěře, nad hlavami jim proletěl výr velký, viděli stádo srnců a srnek, které ovšem pozorovali zpovzdáli dalekohledem. Provázel je zkušený myslivec, který jim vyprávěl příběhy z lesa, nejen tzv. mysliveckou latinu, jak se říká vymyšleným či generacemi předávaným mysliveckým historkám. V útulné a vyhřáté hájovně pak Bobříci poseděli nad šálky čaje a ochutnali vánoční cukroví a perníčky. Na každého mladičkého přítele zvěře a přírody čekaly další sladkosti a milý dárek, rozdávala se vánoční tombola. Venku u ohníčku si také opekli špekáčky a zazpívali koledy. Ano, i tak lze vyjádřit svůj vztah k přírodě.
Lovy černé zvěře
Patnáctým lednem končí doba lovu jelena evropského a jelena siky a hus. Ale myslivci nemají "utrum". V čerstvě napadlém sněhu mohou pořádat společné lovy - naháňky a nátlačky - na černou zvěř a na lišky. Mohou lovit pouze selata a lončáky prasete divokého. Koncem ledna končí doba lovu bažanta v bažantnicích. Tentýž měsíc se smí lovit kuna lesní a kuna skalní, straka, vrána...
Hony jsou pro účastníky společenskou událostí. Proto také dbají na dodržování mysliveckých tradic a vhodné oblékání. Dobře organizovaný výřad jako pocta ulovené zvěři na závěr lovu s loveckými fanfárami je pro všechny honce a nadháněče zážitkem a samozřejmostí, kterou obdivují i zahraniční hosté, kteří tak v naší zemi nalézají neopakovatelnou atmosféru. K lovu však nepatří alkohol, neboť se již mnohokrát nevyplatilo jít s flintou do terénu, o čemž svědčí i řada postřelených či dokonce mrtvých nešťastníků. Jestliže je myslivci při kontrole prokázána konzumace alkoholu, tak pijákovi hrozí konec jeho lovecké vášni! Je to tvrdá, ale velice účinná sankce. Na většině okresních mysliveckých spolků začaly s novým rokem kurzy pro uchazeče o lovecký lístek. Příprava i zkoušky samotné nejsou legrácka. Jejich obtížnost je naprosto oprávněně přirovnávána k maturitní zkoušce. V lednu a únoru se také vyznavači svatého Huberta rádi pobaví na mysliveckých plesech a bálech, které patří s bohatou zvěřinovou tombolou k nejoblíbenějším.
Sbírání roubů, těžba dřeva
Etickou a morální povinností myslivců je v zimě pečovat nejen o zvěř, ale také o prostředí v němž žije -o les. Právě teď v lesním semenářství probíhá sezona sběru šišek smrku, borovice a modřínu, jasanu, lípy, akátu. Ve školkách se kontroluje jejich oplocení a zábrany, jež chrání před proniknutím zvěře do školek. Sbírají se rouby, řízkují vrby a topoly. Čistí se, třídí a moří osiva. Vysévají se semena břízy na sníh. Pozornost je zaměřena k ochraně kultur proti okusu zvěří a kontroluje funkčnost oplocení mladých kultur. V borových porostech v nižších polohách jsou káceny lapáky a lýkohuby. V oblastech zvýšeného výskytu lýkožrouta smrkového se pokračuje ve vyhledávání a okamžitém zpracování napadených stromů na stojato. Těžební práce jsou v plném proudu, pokud tomu nebrání vysoká vrstva sněhu. Těží se, přibližují a odvážejí listnaté dřeviny, především ty, které podléhají rychlé zkáze: buk, olše, javor, habr a bříza. Dělají se probírky - výchovné těžby -listnáčů. Využívá se sněhové pokrývky pro těžbu dřeva v porostech, kde je nutno chránit přirozené zmlazení nebo kulturu.
Varoáza - zhouba včelích úlů
Včely teď přežívají v tak zvaném zimním chomáči ve středu úlu, kde udržují teplotu nad 10 stupňů Celsia. Uprostřed chomáče, kde je teplota asi 20 stupňů Celsia, se nachází matka, kterou včelí dělnice obklopují. Po oteplení matka po dlouhé pauze začne klást vajíčka, ale jen v omezeném množství. V termínu od půli ledna do půli února je nutno odevzdat do laboratoře >zimní měl« na vyšetření proti varoáze. Tato nemoc je úhlavním nepřítelem medonosek. Měl, to jsou zbytky vosku a opadu z úlu. S pomocí měle lze zjišťovat stupeň napadení včelstev velice nebezpečným roztočem Varroa destructor. Staří praktici kontrolují stav úlu a včelstev gumovou hadičkou, kterou prostrčí přes česno hlouběji do úlu a poslouchají, jak včely bzučí. Pokud bzučí hodně, tak se jim něco nelíbí, a to může signalizovat například výskyt vetřelců, jako jsou myši, rejskové a podobně. Pokud však včely nebzučí vůbec, tak s nejvyšší pravděpodobností uhynuly na nějakou nemoc či na nedostatek zásob, nebo na přeplnění výkalových vaků. Tyto vaky si mohou přeplnit, jestliže zůstanou v úle nevhodné zásoby jako medovicový med. I o tom jsou zimní měsíce.
Co dalšího se děje v honitbách?
Končí chrutí divokých prasat. Začíná kaňkování lišek. Lesníci dělají pěstební zásahy v lese - probírají listnáče, přičemž využívají zmrzlé půdy k mýtní těžbě na podmáčených půdách, rašeliništích a v místech s nárůstem mladých stromků. Začíná kvést čemeřice a houkat výr. Hnízdí křivka obecná. Poprvé zazpívá sýkorka koňadra. V nižších polohách začíná honcování zajíců, srncům začínají růst parůžky. Počátkem února se začnou pářit vlci a nastává čas kvetení sněženek... Ale to se už pozvolna začínáme blížit k netrpělivě očekávanému jaru.
Oves, seno, kukuřičná siláž
Dlužno dodat, že bychom se neměli myslivcům do krmení zvěře plést. Pokud snad chcete pomoci, spojte se s místními myslivci a dohodněte se na spolupráci, případně na tom, jak byste mohli pomoci. Pro nás, laiky, však bude pravděpodobně nejkrásnějším zážitkem sledovat při zimní procházce zpovzdáli zvěř u krmelců.
Zvěř v ní najde i tzv. letninu, což jsou usušené výhonky dřevin a ostružiní s hojným obsahem siličnatých látek. Myslivci samozřejmě ví, že sypat zvěři například pšenici, která obsahuje hodně lepku, není zrovna dobrým darem. Lepší je oves, pokud doma máte nazbyt pár pytlů ovsa -nabídněte je myslivcům. Oves má totiž více vlákniny, což ostatně ví i ti z nás, kteří se snaží žít zdravě a >zkrmují« doma například ovesné vločky.
Dobrým řešením pro hladovějící zvěř je i čerstvá kukuřičná siláž, kvalitní čerstvá senáž a luční či vojtěškové seno. Toto krmivo pravděpodobně, až na zemědělce, nikdo doma mít nebude. Na každou honitbu připadá v průměru dvanáct přikrmovacích zařízení. Jsou ale místa, kam není možné krmivo dopravit ani s pomocí terénních vozů. A tak musí přijít na řadu traktory, v krajních případech sněžnice a běžky. V horských oblastech však dojít jen tak s batohem zásob na zádech pro nasycení zvěře myslivcům stačit nemůže. Proto mají připraveny tzv. přezimovací obůrky, které jim usnadní práci s dokrmováním zvěře.
Ubývá travních porostů
Srnci, jeleni, daňci a mufloni patří k přežvýkavcům, kteří vyžadují kvalitní a pravidelný zdroj potravy. Tráví ji prostřednictvím bachorových bakterií. A jejich určitý druh musí být v trávicí soustavě zvířete na každý typ potravy namnožen. Samozřejmě - přírodně. Náhlé změny v skladbě krmiv mohou přežvýkavé zvěři způsobit závažné problémy, což musí mít na paměti nimrodi, kteří zvěř přikrmují. Jadrných i objemných krmiv je nyní na venkově nadbytek. Kvůli dovozům masa a mléka ze zahraničí dochází ke snižování či dokonce likvidaci chovů skotu a prasat. I proto jsou ceny krmiv nižší, než byly dříve. Což myslivci s povděkem kvitují, zemědělci z toho však žádnou radost nemají.
Pokles stavu zvířat vede i k úbytku trvalých travních porostů, které byly hlavním potravinovým zdrojem zvěře v letních měsících. Je s podivem, že zemědělská politika České republiky se vždy zaklíná a bije v prsa udržením dobrého stavu naší krajiny, ale přitom vede v konečném důsledku k likvidaci chovů skotu. A tím i ke ztrátě velice cenného podílu neoplocených luk v krajině. Myslivci musí navykat spárkatou zvěř na žraní jadrného krmiva, ve kterém jim předloží medikovanou směs proti vnitřním a vnějším parazitům. Suchá krmiva musí předkládat v kombinaci s dužnatými, se senáží či siláží, aby spárkatá zvěř nedělala škody na lesních porostech.
Vyrušená zvěř také umírá
V poklidu domova se nenecháme rušit při televizních filmech o přírodě, když však vyrazíme na procházku do lesa, chováme se nikoliv jako zvířata, ale právě jako lidé. >Děti, pojďte sem, támhle jsou srnky,« řve >jako na lesy« hlava rodiny a děcka se s vřískotem brodí sněhem za tátou. Volně pobíhající pes se vydává stíhat prchající zvěř a hlasitě přitom štěká. Vzápětí se kolem přežene šílený motorkář testující svůj vánoční dárek v krutých zimních podmínkách. Po chvilce na palouk vletí čtyřkolka. A jsme u toho -největším nebezpečím pro zvěř není nepříznivé počasí, zdravé kusy si s ním vesměs dokáží poradit, byť často jen s pomocí lesních hospodářů. Lidská bezohlednost je jejím nepřítelem. Zběsilé adrenalinové jízdy motorkářů, volné pobíhání psů v přírodě, křik lidí. Zvěř se instinktivně v zimě pohybuje co nejméně. Šetří si energii. Je-li vyplašena například srnčí zvěř, snaží se před hlukem utéci. Honí-li ji pes, je navíc mimořádně stresována. Při útěku vydává až šestnáctkrát více energie než ve stavu klidu. Slabší nebo často vyrušované kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s nadměrným výdajem energie a umírají na celkové vyčerpání nebo na záněty dýchacího ústrojí.
V lese bychom proto i v zimě měli mít psa na vodítku. Už samotný fakt, že pes je v lese, zvěř stresuje. A navíc - podle zákona o myslivosti a zákona o lesích není možno nechat psa volně pobíhat v přírodě. Dost na tom, že každoročně hynou při střetu s automobily na silnicích tisíce kusů. V ČR přibližně dochází zhruba k 7500 dopravním nehodám v důsledku vběhnutí zvěře pod kola vozidel.
Bažantům obilí, zajícům kůra
Náročnější je pomoc zajícům v honitbách. Krmivo je nutné jim předkládat na více místech v malých množstvích a pravidelně je doplňovat i několikrát během týdne. Největší pochoutkou pro ušáky je kůra mladých větví ovocných stromů, zvláště pak jabloní. Větve je třeba pravidelně ořezávat a předkládat na okraj polí. Pokud prořezávku větví v sadech uděláme již nyní, zabráníme tak škodám na stromcích, protože zajíci se soustředí k okusování větví, ležících na zemi, a nebudou ohryzávat kmeny stromků. Bažantům je zapotřebí doplňovat do zásypů obilí se zadinou. V zásypech by mělo být vždy přiměřené množství potravy k počtu stavů drobné zvěře v honitbě. Po navlhnutí může zrno rychle zplesnivět a pak zvěři ublížit. Kachny se dají přikrmovat na ledě nebo v zásypech na okraji rybníků, řek, jezer či vodních nádrží. Často pomáhá s přikrmováním zvěře i veřejnost. Při tom se však dopouští mnoha chyb, kdy například ponechává krmivo na mokrém sněhu, to pak začne rychle nahnívat, bobtnat, a zvěři neprospěje. Proto je nutné krmivo donést přímo do krytých krmelců. To zvláště platí pro suché pečivo, jako jsou chléb či rohlíky. Kolem krmelců by se lidé měli ochomýtat co nejméně. Všude totiž zanechávají pachové stopy, které odrazují zvěř od potravy. Se psy by se neměli do přírody v době sněhové pokrývky vydávat vůbec.
Mladí Bobříci zásobili krmelce
Při krmení zvěře velice rády pomáhají děti a mládež. Tak tomu bylo například loni před Vánocemi, kdy mladí ochránci přírody Bobříci z Praskoles přijali pozvání členů zdejšího mysliveckého sdružení Háj k návštěvě lesa. Obešli všechny krmelce, do nichž dávali kukuřici, jablka i seno. Jak řekla vedoucí oddílu Bobříků Jana Šopejstalová, tak mladí rovněž sledovali stopy zvěře, nad hlavami jim proletěl výr velký, viděli stádo srnců a srnek, které ovšem pozorovali zpovzdáli dalekohledem. Provázel je zkušený myslivec, který jim vyprávěl příběhy z lesa, nejen tzv. mysliveckou latinu, jak se říká vymyšleným či generacemi předávaným mysliveckým historkám. V útulné a vyhřáté hájovně pak Bobříci poseděli nad šálky čaje a ochutnali vánoční cukroví a perníčky. Na každého mladičkého přítele zvěře a přírody čekaly další sladkosti a milý dárek, rozdávala se vánoční tombola. Venku u ohníčku si také opekli špekáčky a zazpívali koledy. Ano, i tak lze vyjádřit svůj vztah k přírodě.
Lovy černé zvěře
Patnáctým lednem končí doba lovu jelena evropského a jelena siky a hus. Ale myslivci nemají "utrum". V čerstvě napadlém sněhu mohou pořádat společné lovy - naháňky a nátlačky - na černou zvěř a na lišky. Mohou lovit pouze selata a lončáky prasete divokého. Koncem ledna končí doba lovu bažanta v bažantnicích. Tentýž měsíc se smí lovit kuna lesní a kuna skalní, straka, vrána...
Hony jsou pro účastníky společenskou událostí. Proto také dbají na dodržování mysliveckých tradic a vhodné oblékání. Dobře organizovaný výřad jako pocta ulovené zvěři na závěr lovu s loveckými fanfárami je pro všechny honce a nadháněče zážitkem a samozřejmostí, kterou obdivují i zahraniční hosté, kteří tak v naší zemi nalézají neopakovatelnou atmosféru. K lovu však nepatří alkohol, neboť se již mnohokrát nevyplatilo jít s flintou do terénu, o čemž svědčí i řada postřelených či dokonce mrtvých nešťastníků. Jestliže je myslivci při kontrole prokázána konzumace alkoholu, tak pijákovi hrozí konec jeho lovecké vášni! Je to tvrdá, ale velice účinná sankce. Na většině okresních mysliveckých spolků začaly s novým rokem kurzy pro uchazeče o lovecký lístek. Příprava i zkoušky samotné nejsou legrácka. Jejich obtížnost je naprosto oprávněně přirovnávána k maturitní zkoušce. V lednu a únoru se také vyznavači svatého Huberta rádi pobaví na mysliveckých plesech a bálech, které patří s bohatou zvěřinovou tombolou k nejoblíbenějším.
Sbírání roubů, těžba dřeva
Etickou a morální povinností myslivců je v zimě pečovat nejen o zvěř, ale také o prostředí v němž žije -o les. Právě teď v lesním semenářství probíhá sezona sběru šišek smrku, borovice a modřínu, jasanu, lípy, akátu. Ve školkách se kontroluje jejich oplocení a zábrany, jež chrání před proniknutím zvěře do školek. Sbírají se rouby, řízkují vrby a topoly. Čistí se, třídí a moří osiva. Vysévají se semena břízy na sníh. Pozornost je zaměřena k ochraně kultur proti okusu zvěří a kontroluje funkčnost oplocení mladých kultur. V borových porostech v nižších polohách jsou káceny lapáky a lýkohuby. V oblastech zvýšeného výskytu lýkožrouta smrkového se pokračuje ve vyhledávání a okamžitém zpracování napadených stromů na stojato. Těžební práce jsou v plném proudu, pokud tomu nebrání vysoká vrstva sněhu. Těží se, přibližují a odvážejí listnaté dřeviny, především ty, které podléhají rychlé zkáze: buk, olše, javor, habr a bříza. Dělají se probírky - výchovné těžby -listnáčů. Využívá se sněhové pokrývky pro těžbu dřeva v porostech, kde je nutno chránit přirozené zmlazení nebo kulturu.
Varoáza - zhouba včelích úlů
Včely teď přežívají v tak zvaném zimním chomáči ve středu úlu, kde udržují teplotu nad 10 stupňů Celsia. Uprostřed chomáče, kde je teplota asi 20 stupňů Celsia, se nachází matka, kterou včelí dělnice obklopují. Po oteplení matka po dlouhé pauze začne klást vajíčka, ale jen v omezeném množství. V termínu od půli ledna do půli února je nutno odevzdat do laboratoře >zimní měl« na vyšetření proti varoáze. Tato nemoc je úhlavním nepřítelem medonosek. Měl, to jsou zbytky vosku a opadu z úlu. S pomocí měle lze zjišťovat stupeň napadení včelstev velice nebezpečným roztočem Varroa destructor. Staří praktici kontrolují stav úlu a včelstev gumovou hadičkou, kterou prostrčí přes česno hlouběji do úlu a poslouchají, jak včely bzučí. Pokud bzučí hodně, tak se jim něco nelíbí, a to může signalizovat například výskyt vetřelců, jako jsou myši, rejskové a podobně. Pokud však včely nebzučí vůbec, tak s nejvyšší pravděpodobností uhynuly na nějakou nemoc či na nedostatek zásob, nebo na přeplnění výkalových vaků. Tyto vaky si mohou přeplnit, jestliže zůstanou v úle nevhodné zásoby jako medovicový med. I o tom jsou zimní měsíce.
Co dalšího se děje v honitbách?
Končí chrutí divokých prasat. Začíná kaňkování lišek. Lesníci dělají pěstební zásahy v lese - probírají listnáče, přičemž využívají zmrzlé půdy k mýtní těžbě na podmáčených půdách, rašeliništích a v místech s nárůstem mladých stromků. Začíná kvést čemeřice a houkat výr. Hnízdí křivka obecná. Poprvé zazpívá sýkorka koňadra. V nižších polohách začíná honcování zajíců, srncům začínají růst parůžky. Počátkem února se začnou pářit vlci a nastává čas kvetení sněženek... Ale to se už pozvolna začínáme blížit k netrpělivě očekávanému jaru.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.