Co přispělo k vyloučení z mysliveckého sdružení Kořenov-Desná (Jablonecký deník)

Ke konci září jsem v mém úseku byl na houbách a zanedlouho jsem uslyšel výstřel z louky u hranic s jinou honitbou. Šel jsem se tam podívat, ale žádného myslivce nebo někoho jiného jsem nespatřil. Díval jsem se po trávě, zda uvidím barvu. Po chvilce chození jsem barvu našel, vedla z louky do nedalekého lesa. Šel jsem dále a asi po patnácti krocích jsem přišel k velkému balvanu, u kterého byl odložen srnec. Hned jsem poznal, že je to krásný pravidelný mladý a chovný šesterák, ve zvěřině lepší než jednička.
Abych řekl pravdu, bylo mně ho líto. Byl jsem u něho sám a momentálně jsem nevěděl, co mám dělat. Hlavně jsem přemýšlel, kdo ho odlovil, myslivec nebo nějaký pytlák. Zbraň jsem neměl. Rozhodl jsem se, že se schovám a počkám si, kdo přijde, poněvadž jsem si říkal, že takovéhoto srnce by správný myslivec neodlovil.
Čekání netrvalo dlouho a z větší vzdálenosti jsem uslyšel hovor. Za moment přišli dva myslivci. Určitě pro oba to bylo velké překvapení. Byl to bývalý místopředseda a začínající myslivec, který měl první lovecký lístek asi tři měsíce. Pozdravili jsme se a já jsem se zeptal, proč byl tento mladý a nadějný srnec odloven, když mi asi před dvěma týdny bylo řečeno, že níže viděl starého srnce, který měl být dávno odloven, a proč si na něho nepočkali. Odpověděl mi, že tam nebyl a sousedi tam také loví. Dále to nebudu komentovat. Nic už se nedalo dělat. Jak je zvykem, pokud každý myslivec odloví srnce nebo srnu, musí to hlásit hospodáři a říci to na členské schůzi. Když je to srnec, musí přinést vypreparovanou trofej k posouzení. Já jsem musel přinést trofej z uhynulého srnce. V říjnu ani v listopadu trofej nebyla předložena. Ani na členských schůzích nebylo řečeno, že byl odloven srnec a kým. Zbylo to zase na mně. Když to neřekli oni, řekl jsem to já. Před tím jsem se ale o tom zmínil předsedovi, který jenom řekl, že něco slyšel a více nic k tomu neměl. Později jsem mluvil o tomto se dvěma funkcionáři a řekli, že je to špatně, když se o takovémto případu nejedná, a když jde o začínajícího myslivce. Byl to druhý případ, který hlášen nebyl, a vždy se jednalo o funkcionáře mysliveckého sdružení.
Stalo se stalo, ale co začínající myslivec, jak se s tím vypořádal? Asi si uvědomil, že napříště zase o nic nemusí jít, když se nemusí vše hlásit. Na členské schůzi k tomuto případu žádný závěr udělán nebyl, nikdo nebyl ani slovem napomenut. Na co tedy jsou stanovy, zákony a předpisy?
Tento případ jsem uvedl proto, že někdo si v honitbě může dělat, co chce, nic se mu nestane a někoho vyloučí, že nepřijde na schůzi nebo za nic.
Závěrem uvádím, že dřívější místopředseda, o kterém píši, sám odešel z výboru, a to dobrovolně. A jak to dopadlo dál, bylo mně vyčítáno, že odešel kvůli mně. Jak jsem se tedy měl zachovat? Měl jsem mlčet? Žel, i tento případ se obrátil jako vždy proti mně a napomohl k mémuvyloučení.
Vše, co jsem napsal a napíši k mému případu, je pravda a vše budu obhajovat, co je na mě napsáno ve výpisech, které jsou na Okresním mysliveckém sdružení Jablonec nad Nisou. Je to lež a co je tam napsáno, popírám. Navíc tato lež poškodila naše dobré jméno. Věřím, že tento případ by se nestal v jiném mysliveckém sdružení. Případ nám zničil zbytek života.
Zeman, člen ČMMJ