Lovecká sezona vrcholí. Po honech čeká myslivce práce (Sedmička)

Je chladné sobotní ráno a nádvoří loketského hradu se rychle plní myslivci. Třesou si pravicemi a zároveň se zahřívají čajem nebo kávou z termosek. Když už venku není téměř k hnutí, vrchní lovčí Jaroslav Adámek poučí mysliveckou sešlost o bezpečnosti. A raději hned několikrát, protože jen před pár týdny byl při honu na jih od Plzně zastřelen myslivec. A pak už zazní lesní rohy. Největší hon v kraji, který ctí veškeré myslivecké tradice, začíná. Téměř padesát střelců z celé republiky a z Německa a přibližně třicet honců nasedá do terénních aut a odjíždí k lesu. Tam si honci oblékají signální vesty, aby je střelci v terénu dobře viděli. Nálada je výborná, hon končí až pozdě odpoledne.
"Střelili jsme jen jedno prase," směje se vrchní lovčí Jaroslav Adámek. "Ale i taková je myslivost. Protože nemrzne a není sníh, zvěř je nažraná. Svou roli ale možná sehrál i fakt, že někteří kolegové po čerstvé tragédii na Plzeňsku nestříleli."
Samotní myslivci se hubeným výsledkem honu nijak netrápili. Výřad zvěře na nádvoří hradu, kde leželo jen jedno divoké prase, je spíš rozesmával. "Hlavní je, že jsme se viděli, jde o společenskou akci. Mimochodem, nedávno jsme u nás pořádali myslivecký ples. Do tomboly jsme museli koupit zvíře, protože předtím jsme žádné neulovili," říká jeden z nich při poslední leči, která nebyla spojená jen s večerním občerstvením, ale i s posledním soudem. Taková je tradice.
Největší hon karlovarského kraje se v Lokti konal už posedmnácté a lovecká sezona v regionu jím v podstatě vyvrcholila. Končí už v půlce ledna, do té doby se na Karlovarsku uskuteční už jen několik menších honů. Mezi svátky třeba právě v Lokti. Pro poplatkové lovce. Bude to poslední příležitost pro sběratele trofejí trefit divočáka nebo třeba jelena siku. Mezi myslivci se dnes velmi cení rarity. Například zvláštní paroží. "Ale samozřejmě jsou lovci, kteří jednoduše chtějí jen to největší," říká Evžen Krejčí, předseda Okresního mysliveckého spolku v Karlových Varech, který sdružuje asi tisícovku nimrodů.
Nejsme zabijáci I když veřejnost často vnímá myslivce jako nemilosrdné zabijáky lesní zvěře, předseda karlovarských myslivců takový pohled odmítá.
"Myslivost nejsou jen hony, při kterých myslivci střílejí zvěř. Je to v první řadě celoroční práce. Chov a péče o zvěř. Zvířata krmíme a po celý rok se o ně staráme. Regulaci zvěře plánujeme tak, aby se zvyšovala její kvalita," vysvětlil.
A Jaroslav Adámek přikyvuje. "Na myslivosti je nejdůležitější udržování rovnováhy v přírodě. Člověk vlastně supluje přirozené predátory, kteří už u nás prakticky nežijí," říká.
V honitbách na Karlovarsku myslivci potkávají srnčí, divoká prasata, jeleny a lišky. Zajíců a bažantů je ve zdejší podhorské oblasti málo. Ve vyšších polohách okresu se vyskytuje jelen evropský, na Žluticku nebo kolem Lokte se rozmáhá jelen sika. Tento původem asijský druh je menší než jelen evropský a v Česku se vyskytuje především v Karlovarském kraji. Myslivci dokonce tvrdí, že se tady přemnožil. "V našem kraji je siky dost, takže sem za ním jezdí i Němci. Jde o zajímavou zvěř, za kterou by někteří dali i několik evropáků," říká Krejčí.
Kouzlo jelena siky pro lovce totiž spočívá v tom, že žije poměrně utajeně, čímž se pro některé z myslivců stává výzvou. Samozřejmě pak figuruje také v popředí lovených druhů. "Nejvíce lovíme siky, prasata a srnčí," potvrzuje Adámek.
Pozor na alkohol!
Protože v posledních letech došlo při honech v Česku k několika smrtelným zraněním myslivců, policie teď pravidelně kontroluje, jestli mají myslivci zbraně a doklady v pořádku a jestli před honem nepili alkohol.
"Do této chvíle jsme žádné pochybení nezjistili," uvedl mluvčí karlovarské policie Pavel Valenta