K myslivecké uniformě ji přivedla láska k loveckým psům (Českobudějovický deník)

Štěpánka Vazačová z Rejt u Trhových Svinů se myslivosti věnuje především kvůli své lásce k loveckým psům. "Mám tříletého výmarského ohaře. Potom, co jsem poprvé uviděla, jakou má radost, když se dostane ke zvěři, jsem neměla srdce mu to odepřít, je to to největší štěstí loveckých psů. Mají to zkrátka v krvi," popisuje pětadvacetiletá žena, kde se zrodila její náklonnost k myslivosti.
Kromě profesionálně vedeného výcviku svého psa se Štěpánka Vazačová začala před třemi lety věnovat myslivecké teorii a připravovat se na vyšší odbornou zkoušku. Tu složila loni v lednu a poté získala i lovecký lístek.
Nyní přemýšlí o tom, že si pořídí zbrojní průkaz na loveckou zbraň. Myslivost je pro ni ale především zábava, i proto zatím není členem žádného místního mysliveckého sdružení.
"Hodně času trávím v přírodě mezi fajn lidmi a tomi ke spokojenosti stačí. Pes se zase rád učí novým věcem a dá se říct, že miluje dostávat povely a plnit je," vyjmenovává samá pozitiva žena, která pracuje jako projektová manažerka. Jako žena se v mužské myslivecké společnosti necítí handicapovaná, spíše naopak. Pánové jsou podle ní rádi, že mezi sebou mají nějaké to děvče.
"Vždy se ke mně chovají příjemně, často se setkávám s tím, že mi jako mladé a nezkušené přejí úspěch," pochvaluje si přívětivé prostředí na loveckých zkouškách. "Teď mi chlapi myslivci stále říkají, ať už si udělám ten zbroják, že si střílení oblíbím," dodává.
S negativní reakcí na svůj neobvyklý koníček se Štěpánka Vazačová dosud nesetkala. Některé ženy se ale diví, jak může sahat na mrtvou zvěř s tím, že by se jí štítily.