Kam se poděla myslivecká etika? (Mladá fronta DNES)

Nicméně respektuji myslivost jako zálibu a vyjádření lásky skupiny lidí k přírodě, zvěři a lovu. Avšak to, co jsem nalezl koncem listopadu nedaleko Sedloňova v Orlických horách, zbouralo veškerý můj pozitivní náhled na myslivost.
Už jsem si zvykl na páchnoucí tlející hromady siláže, řepy, brambor či kuchyňských zbytků, které se s podzimem objeví v blízkosti mysliveckých posedů. Tu a tam lze najít i zbytky živočišné jakožto újeď na lišku. Zatímco tlející siláž lze obejít se zacpaným nosem, v druhém případě musí slabší povaha odvrátit i zrak.
Mladé srnčí, ztuhlé snad v poloze smrtelné křeče a s důlky namísto očí, které jsem nalezl pod posedem v Orlických horách, se mnou však zcela otřáslo. Těžko lze popsat pocity, které se pohybovaly v kruhu mezi lítostí, znechucením a vztekem. Nebyl jsem schopen zjišťovat, zda zvíře mělo střelné poranění či jaká byla příčina jeho smrti. Mohlo být nalezeno již uhynulé, mohl se někdo "ustřelit" nebo mohlo být střeleno poté, co byla střelena "omylem" jeho matka. Ať tak či onak, újeď v podobě malého srnčete bourá představu myslivce jakožto člověka se vztahem k přírodě a zvěři, popírá samotné základy myslivosti. Myslivec s úctou ke zvěři by mrtvolku spíše zakopal, než ji ještě takto "zužitkoval". Hrůzný nález nejenže má rovinu etickou, ale otvírá i otázku, zda nemohlo dojít k protizákonnému jednání. Veterinární předpisy pamatují i na takové případy, jako je volné pohazování uhynulých zvířat a jejich zbytků v krajině jakožto živočišných újedí, nemluvě o příčině úmrtí srnčete.
Pokud chce být myslivost respektována napříč společností jako ušlechtilá zábava a ne jako zástěrka pro kratochvíle prominentů a vybíjení agrese určitých povah, musí si zvolit jinou cestu.
Michal Gerža, Sedloňov