S ulovenými zajíci může přijít nebezpečná tularémie (denik.cz)

Je jen na myslivcích, zda dají ulovené ušáky vyšetřit soukromým veterinářem
"V minulosti se musela všechna ohniska a ochranná pásma vyšetřovat veterináři, dnes je to jen na dobré vůli myslivců a mysliveckého sdružení, jestli si po ulovení nechají od soukromých veterinářů zajíce vyšetřit," říká epizootolog Krajské veterinární správy pro Jihomoravský kraj hodonínského inspektorátu Josef Navrátil.

Pokud se však veterinář odlovu účastní, postup na vyšetření je jasný - každý ulovený zajíc projde takzvaným serologickým vyšetřením. "Zvířeti se odebere krev ze srdce nebo z dutiny hrudní, smíchá se s antigenem na připraveném sklu, které zahřejeme. Po několika minutách vznikne reakce, která naznačí to, zda je zajíc serologicky pozitivní," vysvětlil Navrátil. Takový kus pak vždy putuje na další vyšetření do Státních veterinárních ústavů v Jihlavě nebo Olomouci, kde se nákaza potvrdí patologicko-anatomickým nálezem a bakteriálním nálezem.
Zajíce se doporučuje důkladně tepelně upravit

Zajíce, jejichž testy jsou v pořádku, si pak mohou myslivci vzít domů. Přesto ale veterináři doporučují dodržovat tepelnou úpravu zvířete. "Když zajíc projde varem, nebo je po dobu minimálně deseti minut upravovaný při teplotě sedmdesát stupňů, nemoc je pryč," potvrzuje i předseda Okresního mysliveckého spolku v Hodoníně Radovan Mančík.

Při zpracování však nesmí dojít ke kontaktu s krví. Právě tou se totiž nemoc nejčastěji přenáší.

Pozor by si tak měli dát hlavně lidé, kteří například zajíce srazí na silnici a místo, aby ho pouze odstranili, rozhodnou se, že si kus zvěřiny přivezou domů. "Takový případ jsme na okrese měli tuším předloni, kdy to udělal jeden pán. Při stahování byl ale bohužel neopatrný a nakazil se," vzpomíná Navrátil. Nehledě na to, že jde v tomto případě o trestný čin pytláctví. "Když někdo přejede zajíce, ať si ho raději nevšímá," dodává Mančík.

Proti bakteriím pomáhají rukavice
K nakažení tularémii však může dojít také vdechnutím při manipulaci se slámou, obilím či senem, a to v případě, že šlo o stohy, které svými výkaly nakažené zvíře potřísnilo. Nemoc je totiž možné chytit celý rok.

"Lidé by neměli nic chytat, nebo se někde válet. Měli by také používat rukavice. Já sebou třeba nosím celý rok lékařské rukavice," míní Mančík. Kromě krve se totiž nemoc může přenášet právě i močí. "Možnosti jsou velice různé, bakterie sice poměrně rychle hynou, ale umí se v tomto prostředí vyskytnout," uzavírá Navrátil.
Co je tularémie?

Tularémie je nebezpečnou nákazou přenosnou ze zajíců na lidi a zvířata. Její zvláštností je takzvaná přírodní ohniskovost. Znamená to, že na určitém území žijí kromě zajíců i další volně žijící hlodavci jako například ondatry, myši, hraboši, sysli, křečci a jiní, kteří mohou být tularémií nakažení. Přenos nemoci mezi jednotlivými druhy pak obstarávají různí členovci, popřípadě se hlodavci nakazí v infikovaném prostředí. K nakažení lidí dochází nejčastěji při přímém styku s infikovanými zajíci. Zdroj: Svs ČR