Ulovil tisíce bažantů a zajíců, ale i čtyřicet losů (Slovácký deník)

Kostelany nad Moravou
Každý lov má svá předem vymezená pravidla. Měl ho i hon na bažantí kohouty v Osvětimanech, kterého se jako příslušník Hubertova cechu a předseda střelecké komise Okresního mysliveckého spolku Českomoravské myslivecké jednoty Uherské Hradiště zúčastnil osmašedesátiletý František Moštěk z Kostelan nad Moravou. "Ten první letošní hon, kterého jsem se jako střelec zúčastnil, byl pro mě i ostatní myslivce svátkem. Svátkem těch, kterým se stala myslivost druhým já se vším všudy, co tento pojem přináší. Tedy radostí i starostí, především však prací pro zvěř a přírodu," odhaluje realitu rodák z Vlčnova František Moštěk.
Do řad příslušníků Hubertova cechu se dostal tak trochu oklikou, možná i proti své vůli. "Já se od útlého dětství strachy třásl, když jsem někde spatřil byť jen kapičku krve, takže zabít nějaké zvíře, to u mě nepřipadalo v úvahu. Jenže manželčin táta, zanícený nimrod, předseda a hospodář mysliveckého sdružení, chtěl mít ze svého zetě myslivce, nikoliv pilota aeroklubu. A tak mě donutil, abych si udělal zkoušky z myslivosti," vybavuje si Moštěk vzpomínky na cestu do řad myslivců, ale i na to, jak se s přibývajícími lety přestával chvět, když někde spatřil kapku lidské či zvířecí krve.
Podzimní hony na drobnou zvěř se pro něj staly svátkem. Svátkem těch, kterým se stala myslivost druhým já se vším všudy, co tento pojem přináší. "Při mém prvním honu na bažanty jsem vystřílel sedmdesát nábojů, ale až tím posledním jsem zasáhl bažantího kohouta. Tak to alespoň tvrdili myslivci, kteří na pernatce ze svých brokovnic také vypálili," vzpomíná Moštěk, který střelecké ostruhy získával pod vedením zkušených myslivců střelců Vratislava Slováčka a Stanislava Otta.
Střelbu na asfaltové terče pilně trénoval na myslivecké střelnici u Salaše. "Tam se ze mě stal střelec-notorik. Dokud jsem měl peníze na náboje, pálil jsem na asfaltové holuby. Nejlépe jsem si ale vždycky zastřílel na pestře zbarvené bažantí kohouty v židlochovické, strážnické, vnorovské či dubňanské bažantnici. Po jednom honu jich tam v šedesátých letech bylo na výřadu šest i sedm stovek," vzpomíná nimrod na veselejší doby podzimních honů na drobnou zvěř. Jedním dechem dodá, že za jednu velice úspěšnou sezonu lovů na drobnou zvěř "poslal" na výřady v Židlochovicích a ve Strážnici na šest tisíc bažantů a čtyři stovky zajíců.
Mnoho pěkných mysliveckých zážitků prožil i za svého dvanáctiletého působení leteckého technika a obchodního zástupce Letu Kunovice v bývalém Sovětském svazu, kde se stal vítězem střeleckého závodu nesoucího název Pohár osvobození.
Se skromností sobě vlastní se Moštěk velmi stručně zmínil o svých úspěších ve střelbách na loveckém skeetu či baterii. "Absolvoval jsem také hodně závodů ve střelbě z kulových zbraní. Vroce 1971 jsem byl dokonce oblastním přeborníkem a několik let jsem se v republice držel na šestém místě," dodáva Moštěk.
Jeho sbírku trofejí ulovené zvěře zdobily desítky lebek s parožím jelenů, srnců a stovka zbraní (páráků) divočáků, podle nichž se odhaduje jejich věk. Z dvanáctiletého pobytu v Rusku si přivezl i trofeje čtyřiceti losů.
"Většinu trofejí, které jsem měl v loveckém pokojíku, mně v roce 1997 poničila povodeň," lituje dlouholetý předseda střelecké komise Okresního mysliveckého spolku Uherské Hradiště a správce její střelnice na Salaši.