Pozor. Myslivci střílejí bez varování (Mladá fronta DNES)

Lucie Kreisová s rodinou trávila minulý týden dovolenou v pronajaté chatce u rybníka na Příbramsku. Na chvíle strachu o život dvouletého syna Radka a rodičů, které jí tam připravili myslivci na honu, dlouho nezapomene.
Případů, kdy lovci v zelených uniformách neopatrností ohrožovali "civilisty" či sami sebe, je spousta. Průměrně dva lovy ročně končí tragicky. Naposledy v Chotěšově na Plzeňsku, kde při lovu holubů zabil výstřel z brokovnice čtrnáctiletého chlapce.
Mají se tedy lidé bát chodit v lovecké sezoně do přírody? Zážitek Lucie Kreisové ukazuje, že by měli být přinejmenším velmi ostražití.

"Nebojte, střílíme dobře" "Poslední večer jsme si opékali na ohništi u rybníka buřty. Kolem sedmé se objevili asi sto padesát metrů od nás muži v zeleném oblečení. Ukazovali na nás, vůbec jsme nepochopili proč. Najednou se ozvala rána a z rákosí vyletěly kachny, na které začal jeden myslivec střílet. Stál přímo čelem k nám, jeho brokovnice opisovala let kachen a v jeden moment mířila i na nás," popisuje horké chvíle Lucie Kreisová, která pracuje jako účetní.
Vystrašená žena popadla dvouletého syna a utekla s ním za strom. Její matka zůstala ztuhle sedět u rybníka. Otec, jenž na hrázi chytal ryby, nevěděl, co se děje.
"Když skončila palba, poslala jsem maminku s Radečkem okamžitě do chaty a běžela za myslivci a křičela na ně, že na nás střílejí. Jeden z nich mi sdělil, že se nemám bát, protože střílí dobře," vzpomíná Lucie.
Zavolala proto policii. Ta případ vyřešila během pár dní. Výsledek? Myslivci se nedopustili žádného trestného činu ani přestupku. Je prý na nich, aby vyhodnotili, zda je střelba a vzdálenost od lidí bezpečná.
"Byl to lov kachen. Myslivci splnili veškeré zákonné podmínky, byli tři, měli psa a nacházeli se v ohraničené oblasti. Nikomu nemusí hlásit, že jdou lovit," vysvětluje policejní mluvčí Denisa Malá.
Také jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka přiznává, že zákon nijak nestanoví, jak daleko musí být "civilisté" od myslivce, aby mohl střílet.
"Jak mohu vědět, když třeba sedím na posedu, že je kus pode mnou houbař? Žádné takové omezení neexistuje nikde na světě. Je to vždy na osobním vyhodnocení lovce," říká Kostečka. A dodává, že podle etických pravidel by měl myslivec lovit jen tam, kde je to zcela bezpečné.
I on však přiznává, že ne vždy se tak děje. "Určitá nedbalost či neopatrnost může být příčinou zranění. Myslivec si třeba zapomene zajistit po nabití zbraň, o niž pak zavadí kabátem a ona vystřelí," popisuje Kostečka.

"Myslivců se není třeba bát" Hned však dodává, že se lidé rozhodně nemusí v lesích či na polích bát. Ročně podle něho dochází k jednomu až dvěma smrtelným zraněním zaviněným myslivci.
"Nechci být cynický, ale v porovnání s milionem výstřelů ročně je to mizivé promile. Vezměte si počet smrtelných nehod u jiných sportů, třeba u cyklistů nebo jezdců na koních," brání své členy Kostečka.
Zda Lucii Kreisové skutečně hrozilo, že ji myslivci trefí, už nikdo nerozsoudí. Matku malého dítěte ale k smrti vyděsili. Přestože měla na břehu rybníka oficiálně pronajatou chatku, nikdo ji předem nevaroval.
Myslivci to podle Kostečky nemají v popisu práce. Informace o honech prý dávají příslušným městským úřadům a je na nich, zda občany upozorní. Moc často to nedělají.
"Neříkám, že běžně, ale někdy to činí. Jenže pak se setkávám s tím, že lidé schválně chodí v době honu do lesa a hledají, zda někde není zapomenutý zajíc," tvrdí Kostečka.
Výjimkou byl ústecký magistrát, který nedávno na webových stránkách varoval obyvatele, ať raději nechodí do lesa, protože se tam myslivci pustili do lovu přemnožené zvěře.
Tuto povinnost jim ukládá zákon. Kdyby divočáky a srnce nestříleli, zničila by zvěř pole a stromky v lesích.