Nakažené lišky se schovávají v kukuřici (Mladá fronta DNES)

Myslivcům se totiž zatím nepodařilo odlovit nemocná zvířata. "Lišky se schovaly do kukuřice, kde mají skvělé podmínky pro lov myší. Není možné je teď ulovit. Hlídkujeme tam každý den, ale marně. Musíme počkat, až zemědělci kukuřici sklidí. Mělo by to být na přelomu září a října," vysvětluje Oldřich Sedlář, jednatel okresního spolku Českomoravské myslivecké jednoty.
Lišky, které trpí infekčním kožním onemocněním, se vyskytují v těsné blízkosti Žďáru nad Sázavou, v lokalitě zvané Černý les. Jedná se o hojně navštěvované místo poblíž Santiniho kostela na Zelené hoře, památce UNESCO. Kvůli vysoké frekvenci lidí a psů z nedaleké žďárské vilové čtvrti hrozí reálná možnost přenosu parazita na domácí zvířata i na člověka.
Myslivci předpokládají, že se v kukuřici ukrývá šest nakažených lišek. Navíc další infikovanou šelmu spatřili ještě v jiné, tři kilometry vzdálené lokalitě.
Prašivina je u lišek podle veterinářů poměrně časté a obvyklé onemocnění. Ale v tomto případě se nakažená zvířata vyskytují v oblasti, kterou intenzivně navštěvují pejskaři. "Psi se mohou vydat po stopách lišek a dostat se k místům, kde se lišky otíraly o kmeny či kořeny, a tam se roztočem nakazit. Od psů se pak mohou zase infikovat jejich majitelé včetně dětí, které je hladí," připomíná Oldřich Sedlář.
Po zveřejnění informací o nakažených liškách se lidé této oblasti začali vyhýbat. "Dobře dělají. Možnost nákazy je vysoká, zvláště když tam nechají psíky volně pobíhat," dodává.
Riziko přenosu nákazy přímo na člověka není podle veterinářů příliš velké. Přesto existuje.
Opatrní by měli být především lidé, kteří by se dostali do přímého tělesného kontaktu s nemocnou liškou. Zejména kdyby ji ulovili nebo našli mrtvou. "Měli by zavolat myslivce nebo krajskou veterinární správu. Případně ji mohou sami zakopat, ale určitě by se takového zvířete neměli dotýkat. Samozřejmostí je pracovat v ochranných pomůckách," radí veterinář Tomáš Krůta ze Státní veterinární správy v Praze.
Druhou variantou, jak nemoc získat, je od psa či kočky, kteří se infikují od lišky, a onemocnění se u nich následně rozvine. "Liška totiž vlivem onemocnění špatně vidí, slyší, nedokáže pořádně lovit a je oslabená. Proto může být snadnou kořistí," dodává.
A velmi teoretická možnost nákazy by byla, kdyby se člověk otřel o místo, o které se nemocná liška drbala, a parazita by tak na sebe přenesl. "Muselo by to být za určitých podmínek. Zákožka potřebuje k životu hostitele. Bez něj moc dlouho nevydrží," připomíná Tomáš Krůta.
Poznat lišku, která má prašivinu, je poměrně snadné. Lišce začne vypadávat srst a někdy může být úplně holá. Kůže zvířete bývá zarudlá, někdy se do postižených míst může dostat infekce. "Kvůli intenzivnímu svědění si postižená místa otírá o kmeny a kořeny stromů. V zimě může takto poškozená kůže praskat. Do těchto ložisek pak vniká infekce a liška zpravidla umírá," dodává jednatel myslivecké jednoty Sedlář.

* Svrab čili prašivina Infekční kožní onemocnění, jehož původcem je roztoč zákožka svrabová žijící v kůži. Dospělá samička má velikost 0,3 - 0,4 mm, sameček je poloviční. Oplodněná samička roztoče se zavrtává do kůže a vytváří chodbičku, kde denně klade 2 - 3 vajíčka, ze kterých se líhnou po 4 dnech larvy. Žijí na povrchu kůže a po 20 dnech se z nich vyvinou nové samičky, jež se mohou přenést na dalšího hostitele. Příznaky u lidí: intenzivní až kruté svědění, hlavně v noci. Vyrážka zejména tam, kde je malá tloušťka kůže. Na kůži jsou okem patrné chodbičky od svrabu. Příznaky u zvířat: začíná vypadávat srst, místy je až holá. Zvířata se drbou, jsou nervózní.