S Oldřichem Koudelkou do psí duše (Svitavský deník)

* Jak se vám Barvářské historky lesníka Bebara psaly?
Práce na knížce byla velice příjemnou a možná i "lehkou" prací. Zpracovával jsem historky vynikajícího kynologa a lesníka Jiřího Bebara, který tady v regionu bydlí. A on je výborný vypravěč. Mnohokrát jsme spolu seděli při různých příležitostech a vyprávěli si o lidech, psech, lese nebo myslivosti.

* Kdy vznikl nápad literárně zpracovat vyprávění Jiřího Bebara?
Napodzim v Bezděčí při besedě se čtenáři dal Jiří Bebar podnět, abych jeho příběhy literárně zpracoval. Na místě jsem ho "vzal za slovo" a před přítomnými jsem slíbil, že se tak stane.

* Knihu jste tedy napsal rychle.
Do práce jsme se pustili takovým divokým způsobem. Jirka si přes noc vyprávěl se svými psy a vše zaznamenával na diktafon. Přes den jsem text psal. Nejprve šlo o hrubý přepis a poté až o literární zpracování. Knížka vznikla za rekordní tři a půl měsíce.

* Podařilo se do knihy dostat všechny příběhy?
Historek Jiřího Bebara je velmi mnoho. Všechny se do knížky nevešly. Vydání publikace je samozřejmě i ekonomickou záležitostí.

* Jistě znáte již ohlasy čtenářů.
Pokusil jsem se text psát pro různé věkové kategorie. Překvapilo mě, že první ohlasy, které přišly odjinud než z tohoto regionu, jsou úžasné. Knížka se dobře prodává, jelikož ji může číst i mládež.

* Můžete nějakou část knihy vyzdvihnout jako nejzajímavější?
Zní hloupě, říci, že nejlepší je závěr. Ale právě tam Jiří Bebar krásně vystihuje, jak se stýká filozofie člověka s filozofií psí. V jedné epizodě popisuje, proč ti dva si tak dobře rozumí. Pokud se mi to alespoň trochu povedlo napsat, je to nejúžasnější, co on jako kynolog mohl vyslovit. Myslím si, že právě tam je pravda této knihy. Jiří Bebar dnes žije se svými psy, hanoverskými barváři, v Nectavě, místní části Březinky . Během svého života pracoval jako hajný i zastával vyšší lesnické funkce. Vlesnictví rovněž podnikal a nějaký čas byl starostou Němčic na Blanensku.