Farma v Miskovicích na Kutnohorsku (Kutnohorský deník)

Rozhovor s Radimem Kotrbou, jenž pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi na oddělení etologie, kde bádá na jelenovité zvěři. Dále působí jako odborný asistent na České zemědělské univerzitě v Praze na Institutu tropů a subtropů, kde studuje antilopu losí a přednáší chovy původních živočišných druhů tropů a subtropů pro lidskou výživu. Zároveň se v loňském roce stal viceprezidentem Evropské asociace farmových chovů jelenovitých. Práce je jeho koníčkem, a tak si v roce 2007 založil v Miskovicích u Kutné Hory svoji malou zvířecí farmu, aby využil plochy zahrady, asi hektarového třešňového sadu. Ten spásají lamy guanako, jeleni lesní a ovce vřesové.

* Jak dlouho se věnujete této práci?
Na oddělení etologie jsem přišel v roce 2003. Antilopám se věnuji již od roku 2000. S nimi mám trochu delší zkušenosti. Nicméně nedělím zvířata na více či méně oblíbená. Z pohledu vědy jsou obdobně zajímavá, i když antilopy jsou zatím velmi málo prostudované, a řadu věcí o nich nevíme. Tato práce mě velmi baví a naplňuje.

* Proč chováte zrovna tyto zvířecí druhy? Je to neobvyklé.
Jeden z důvodů, proč chovám tady na farmě jeleny, lamy guanako a extenzivní plemeno ovcí je nejenom ten, že jsou to krásná zvířata, ale pragmaticky musím přiznat, že na maso.

* Maso zvířat má méně cholesterolu
O mase těchto druhů se ví, že obsahuje méně tuku, cholesterolu a my lidé jsme evolučně lépe vybaveni ho využít než u domestikovaných druhů. Navíc pokud je zvíře pouze paseno, složení nenasycených mastných kyselin, jež jsou složkou tuků, je pro lidskou výživu daleko příznivější. Tyto látky preventivně působí proti civilizačním chorobám souvisejícím s výživou a napomáhají u dětí ke správnému vývoji mozku. A my chceme pro naše malé děti tu nejlepší investici do života, a tou je zdraví. Všechna zvířata zde jsou nenáročná na chov a tedy i extenzivně chovaná. Přes zimu jim stačí seno, je pro ně ideální. Pokud je přes léto dostatečná pastva, tak není potřeba přidávat jiná krmiva. Pro udržení si kontaktu s nimi jim dávám suché pečivo, ale to není nic, z čeho by získávali hlavní příjem živin a energie. Z mého pohledu je tento chov zájmový pro vlastní potřebu, i když je veden jako farmový.

* Mohou se lidé přijít na zvířátka podívat, pustíte je na farmu?
Zatím jsem lidi vždy ke zvířatům pustil, když jsem tam byl a oni mne o to požádali.

* Stalo se vám někdy, že na vás některé z vašich zvířat, která tu máte, zaútočilo?
Jelen na mne několikrát chtěl zaútočit v období říje. Nedal jsemmuk tomu příležitost. Jsou tu na relativně malé ploše i jiné druhy, jako ovce a lamy a nejsou zvyklé na to, aby na ně jelen útočil, proto mu před říjí paroží odstraňuji. To je na farmách obvyklá praxe snižující riziko zranění. Lama působí autoritativně. Budí respekt. Když byste na ní třeba zaútočila, mohla by vás nejdříve poplivat a poté kousnout. Má velmi ostré špičáky. Navíc má silné končetiny a mohutný krk, kterým by vás mohla snadno porazit.

* Jak dlouho trvá jelenům, než jim naroste pěkné velké paroží?
Fáze parožního růstu začíná na jaře, kdy zvíře shodí starý tvrdý paroh a začne růst nový. V období růstu je tkáň měkká, citlivá, prokrvená a inervovaná. V této fázi jelen nepoužívá paroží k obraně. V průběhu srpna paroží jelena zmineralizuje, ztvrdne. Paroh je bez inervace a zvíře jej používá jako zbraň při soubojích nebo obraně a nebolí ho to. V tuto dobu lze paroh odříznout, aniž by zvíře trpělo. Když mu paroží zmineralizuje, do týdne je možné je odřezat, ještě před obdobím říje, než se u jelena projeví vyšší agresivita. Od března, dubna do konce srpna trvá, než jelenům naroste pěkné velké paroží. Z pohledu živočišné říše je to jedna z nejrychleji rostoucích tkání vůbec. Ve vrcholné fázi byl zaznamenán růst u paroží až dva centimetry za den.

* To je velmi zajímavé, je možné tento poznatek nějak využít k dobru lidstva?
Studiem parožního růstu se zabývá spousta vědců z celého světa, hlavně z Nového Zélandu a Evropy. Rostoucí parožní tkáň se však používá několik tisíc let jako tradiční doplněk výživy v čínské medicíně. V Severní Americe se využívá jako doplněk stravy k prevenci stárnutí, zmírnění projevů menopauzy a podobně. Obsahuje spoustu minerálů, hormonů a jiných účinných látek.

* Parožní tkáň působí afrodiziakálně
Je popsáno, že parožní tkáň má i afrodiziakální účinky. V dnešní době je to studium buněk rostoucího paroží, které na vrcholu paroží mají charakter kmenových buněk a určitý potenciál využití v humánní medicíně při regeneraci kostní hmoty. Zde je však věda na začátku cesty. Na oddělení etologie se tím také zabýváme ve spolupráci se zahraničními kolegy.

* Kde začali s farmovým chovem tohoto druhu jelena lesního?
Na Novém Zélandu začali před asi pětatřiceti lety chovat na farmách převážně jelena lesního, ale i jiné, pro ně zavlečené druhy jelenovitých. Tam ho dovezli z Evropy a vypustili do volné přírody, kde neměl přirozeného predátora. Došlo k jeho přemnožení a ničení původního prostředí. Na NovémZélandu se k dané situaci dobře postavili. Zvěř ve volnosti zredukovali a začali masově chovat na farmách jako velice perspektivní hospodářský druh. Dnes je to největší vývozce jeleního masa na světě a zároveň pantů, což je parožní tkáň, která se právě využívá jako potravinový doplněk. Bohužel v naší konzervativní Evropě, i když se s farmovými chovy jelenovitých začalo zhruba ve stejnou dobu, je až na Německo a Rakousko počet farem a tím i produkce masa stále nízký. A tak se k nám do Evropy dováží maso našeho původního druhu z druhého konce světa.

* Čím si to vysvětlujete, na příkladu z Nového Zélandu to vypadá jako vhodný recept na ozdravení našeho "nemocného" zemědělství?
Ano, potenciál Evropy je obrovský, navíc, když dnes jednou z priorit je podpora extenzivních a tedy méně finančně náročných chovů.

* Farmový chov jelenů je ekologický
K tomu je jelen a daněk ideální. Zřejmě to může být nevůle k takovýmto inovacím u orgánů tvořících společnou evropskou zemědělskou politiku. V naší zemi je to u farmových chovů jelenovitých s více jak dvacetiletou tradicí legislativní "nouze". Teprve v loňském roce se po mnoha letech podařilo zákonně vyřešit porážku na farmách zastřelením (pozn. jediný k tomuto zvířeti šetrný způsob). I když z podstaty je chov jelena či daňka na farmě ekologický, není možné díky legislativě a v minulosti i liknavosti ministerstva zemědělství tyto druhy chovat v rámci ekologického zemědělství. Já, i když chovám jeleny pro vlastní spotřebu, je nemohu takto porazit a využít stejně jako je to možné u ovcí a koz, a musím zvíře odvézt po porážce na jatka, a projít si celým náročným procesem kontroly stejně, jako kdybych je nabízel k prodeji do obchodní sítě. Mohl bych dále pokračovat, co dalšího "trápí" chovatele jelenů nejenom u nás, ale i v Evropě. To však není pro nás to nejdůležitější. My máme tato zvířata rádi nejenom na talíři, ale těšíme se z jejich přítomnosti, a proto je chováme. Ostatní je pro nás jen provozní, i když často skličující, obtíž. Kompletní rozhovor a fotogalerii najdete na internetové adrese: www.kutnohorsky.denik.cz/farma_miskovice