Divočáci se začali pouštět do kukuřice (Plzeňský deník)

Plzeňsko
Každou noc musí v těchto dnech hlídkovat mnozí myslivci u polí se zasetou kukuřicí. Je totiž jednou z oblíbených pochoutek přemnožených divokých prasat. Zemědělcům tak vznikají nemalé škody, které mohou po myslivcích vymáhat.
Druhá největší vlna škod na kukuřici přijde s jejím dozráváním. To už ale myslivci na prasata v kukuřici neuvidí. "Když už má kukuřice jádro, několikaarové úseky ničí i jelen sika. Škody jdou ročně do statisíců korun," shodují se zástupci zemědělských družstev na Plzeňsku.
Problém s divočáky není jen u kukuřice. "Mezi Bezvěrovem a Úterým je jedna neuznaná honitba, kde se nesmí lovit. Tam se divočáci stahují a devastují řepku," svěřil se ředitel Úněšovského statku Jiří Vaněk s tím, že se snaží jednat s myslivci a společně nalézt nějaké řešení.
Počet selat roste kvůli mírnějším zimám. Ani ta letošní prý nestačila na jejich redukci. Podle Josefa Chlupa z oblastního mysliveckého spolku pro severní Plzeňsko není v silách myslivců počet divočáků zredukovat na optimální stav. "Jednak musí většina myslivců chodit do práce a myslivost mají jen jako koníček. A také jim vše ztěžuje neklid v honitbách, plašení zvěře motorkáři, čtyřkolkami a podobně. Podle mě zůstane stav zvěře takto početný, než si příroda pomůže sama nějakou nemocí. Tak to bylo například v 70. letech, kdy přišel prasečí mor," tvrdí Chlup.
Zemědělcům mohou pomoci speciální chemické přípravky, které divočáky odradí. Agronom Zemědělského družstva vlastníků Štichovice a zároveň i předseda mysliveckého spolku Petr Eret zase nechává v kukuřici neoseté pruhy, aby myslivci měli možnost honitby, i když už bude vzrostlá.
Přestože mohou zemědělci škody způsobené zvěří vymáhat po myslivcích, většina to nedělá. "Lesní zvěř bereme jako součást přírody. Lidi nám na ukradené naftě a dalších věcech dělají škodu větší," říká například předseda představenstva merklínského družstva Pavel Fraus.