Když je v sázce život (Moje zdraví)

Každý z nás se někdy dostává do přímého kontaktu se zvířaty a tehdy může dojít k vážnému poranění. Možná rizika si většinou uvědomíme až pozdě.

KOUSNUTÍ ZVÍŘETEM

Rány vzniklé kousnutím zvířete jsou z hlediska rozvoje infekce velmi rizikové.
Nejrizikovějším zvířetem z hlediska pokousání je v našich podmínkách pes.
Každým rokem je na světě pokousáno psem asi 4,7 milionu lidí. Nejohroženější skupinou jsou děti. Zvířata (pes, kočka, liška...) mohou kousnutím přenášet velmi nebezpečnou vzteklinu.

První pomoc První pomoc je zahájena zajištěním bezpečného prostředí tak, aby postižený nebyl vystaven dalšímu možnému útoku ze strany zvířete.
Dále je nutné zastavit krvácení, dezinfikovat okolí rány a ránu sterilně krýt, v případě odtržení některých tělesných částí či tkání je vhodné je uložit do igelitového sáčku a pokud možno chladit. Rovněž je nutné zajistit rychlý transport do zdravotnického zařízení. Dalším krokem je zjistit údaje o majiteli zvířete či zvíře zajistit tak, aby mohla být provedena potřebná vyšetření. Při kousnutí zvířetem je nezbytné vždy vyhledat lékařskou péči, neboť je zde zvýšené riziko vzniku a rozvoje infekce.

Prevence Mezi základní preventivní opatření patří dodržování dostatečné vzdálenosti, především v případech, kdy je zvíře neznámé. V blízkosti zvířat by se člověk měl vyvarovat rychlých pohybů.
Děti by nikdy neměly zůstávat se zvířetem samy, vždy je nezbytný dohled dospělé osoby. Zvíře by nikdy nemělo být rušeno při přijímání stravy nebo spánku.
Ve volné přírodě je žádoucí se zcela vyhnout fyzickému kontaktu s volně žijícími zvířaty.

UŠTKNUTÍ HADEM

Uštknutí je poranění způsobené zuby jedovatého hada. Jedná se o bolestivé bodné rány s tendencí ke krvácení a zanícení. Při kousnutí hadem však nemusí vždy dojít k uštknutí. Hadi až na nepatrné výjimky na člověka neútočí.
V naší zemi je jediným skutečně nebezpečným hadem zmije. Podle statistik přísluší na 1000 hadích kousnutí asi 500 uštknutí (tedy použití jedu).

První pomoc Základem je postiženého uklidnit a posadit tak, aby se jed vstřebával co nejpomaleji. Pokud je postižena končetina (asi v 95 % všech případů uštknutí), je nutné ji znehybnit např. za pomoci dlahy. Ránu je vhodné dezinfi kovat a sterilně krýt. V současné době se již nedoporučuje ji zaškrcovat.
Místo uštknutí se nikdy nerozřezává, nevysává ani nevypaluje. Důležité je rovněž pamatovat si čas, kdy k uštknutí došlo, a pokud možno rozpoznat druh hada. Pokud u postiženého dochází ke ztrátě vědomí, je vhodné jej uložit do stabilizované polohy a kontrolovat životní funkce.
V případě, že dochází k poruchám životních funkcí, je nezbytné co nejrychleji zahájit umělé dýchání a masáž srdce.
Vždy je nutné neprodleně zajistit transport do zdravotnického zařízení.

Prevence Základem prevence uštknutí hadem je vhodná obuv a dlouhé kalhoty. Dále pak zvýšená obezřetnost v místech zvýšeného výskytu hadů a rovněž vytváření mírného hluku, neboť hluk má na hady odstrašující účinek.

BODNUTÍ HMYZEM

Hmyzí bodnutí je nepříjemnou záležitostí, ale pro některé osoby může znamenat i ohrožení života. V přírodě se můžeme setkat s velkým množstvím rozličného hmyzu. V Evropě je hlavní příčinou alergických reakcí včela a vosa, vzácnější jsou reakce po bodnutí čmelákem nebo sršněm.
Na bodnutí hmyzem je alergických asi 25 % naší populace.
Při bodnutí hmyzem dochází nejčastěji k místní reakci, která se projevuje především pocity svědění a pálení, zčervenáním a otokem okolí místa vpichu a bolestivostí různého stupně.
Může však také dojít ke vzniku celkových příznaků, jako jsou nevolnost, kopřivka, zvracení, průjem, poruchy dýchání a polykání, rozvoj alergické reakce, anafylaktická reakce až šok, což je život ohrožující stav. Anafylaktický šok je celková alergická reakce organismu, rozvíjí se velmi rychle, během několika sekund až minut, vzácně do několika hodin od kontaktu s alergenem.

První pomoc První pomoc u bodnutí hmyzem je závislá především na stavu postiženého a na tom, zda jde o reakci místní, či celkovou.
Místní reakce: Nejprve je třeba odstranit žihadlo (u bodnutí včelou), opatrně např. za pomoci pinzety tak, aby nedošlo ke stlačení jedového váčku. Další první pomoc spočívá především v chlazení postiženého místa. Případně je možné podat postiženému antihistaminika (např. Dithiaden, Zyrtec, Claritin). Při zhoršování stavu postiženého nebo pokud jde o bodnutí v oblasti úst a hrtanu, je vhodné vyhledat lékařské ošetření.
Celková reakce: U celkové reakce na bodnutí hmyzem je pro první pomoc určující stav postiženého. Při celkových obtížích, ale zachování životních funkcí je třeba položit postiženého na bok nebo do stabilizované polohy, opakovaně sledovat životní funkce (dech, tep) a zavolat rychlou záchrannou službu. Pokud postižený ztratí vědomí a přestane dýchat, je nutno zahájit masáž srdce a umělé dýchání (30 stisků hrudníku a 2 vdechy).

Prevence Prevencí bodnutí hmyzem je především vyvarování se místům s častým výskytem (např. okolí úlů či velkých kvetoucích ploch). Oděv by měl být vhodně zvolený, dostatečně dlouhý, ne moc pestrý, důležitá je i dobře kryjící obuv atd.
Při situacích, kdy dojde k přímému kontaktu s rizikovým hmyzem, je dobré zachovat klid a vyhnout se prudkým pohybům. Vhodné je používání repelentů. Domácnost lze před hmyzem ochránit umístěním ochranných sítí do oken.

KLÍŠTĚ OBECNÉ

Přisátí klíštěte obecného může způsobit přenos některých závažných infekčních onemocnění, jako je lymeská borrelióza (přenáší ji asi 20 % klíšťat) a klíšťová encefalitida (přenáší ji asi 1 % klíšťat).
Klíšťata se v přírodě vyskytují zpravidla od března do listopadu, často na okrajích listnatých a smíšených lesů. Nacházejí se zejména v travnaté nebo křovinaté krajině, kde je potřeba dbát na zvýšenou opatrnost.

První pomoc První pomoc spočívá především v odstranění přisátého klíštěte. Okolí klíštěte je vhodné dezinfi kovat, poté klíště nenásilným otáčením či kýváním odstranit pinzetou nebo vatovou štětičkou apod. Ranku, která vznikla po odstranění klíštěte, je třeba opět dezinfi kovat. V případě, že se nepodaří celé klíště odstranit a jeho část zůstala v ráně, je na místě vyhledat lékařskou péči. Místo, na němž bylo klíště přisáto, je nezbytné opakovaně několik dní po odstranění kontrolovat. Pokud by došlo k nějaké místní reakci, jako je začervenání nebo otok, je vždy nezbytné vyhledat lékaře.

Prevence Mezi základní preventivní opatření patří správná volba oděvu k venkovním aktivitám (dlouhé kalhoty, vyšší boty). Rovněž lze doporučit používání repelentů a očkování proti klíšťové encefalitidě. Po návratu z přírody je nutné provést důkladnou prohlídku těla tak, aby se zabránilo lezoucím klíšťatům v přisátí a došlo k co nejrychlejšímu odstranění klíšťat již přisátých (s dobou přisátí se zvyšuje riziko nákazy).