Trápení poraněné srny ukončili až dravci (Týdeník Bruntálský region)

Zraněná a vyčerpaná srnka nebyla schopna po třech nohách daleko utéct, takže si ji pan Blahuta mohl dobře prohlédnout zblízka. Protože se věnuje myslivosti, byl šokován tím, co viděl.
"Srna měla postřelený levý zadní běh. Každýví, že srnčí zvěř je od 1. ledna hájena zákonem a nesmí se v těchto dnech lovit. Udělal jí to neznámý pytlák," uvedl Jan Blahuta, který díky svému zájmu o myslivost věděl také to, že pole se zraněnou srnou se nachází v honitbě firmy AlterAgra Jindřichov. Okamžitě svůj nález nahlásil Rudolfu Skanderovi, který zastupuje uživatele honitby, a současně je takzvanou přísežnou stráží, která by se podobnými případy měla zabývat.
"Jakmile mi zavolal pan Blahuta, že za pivovarem se pohybuje postřelený kus srnčího, okamžitě jsem kontaktoval jednoho z našich myslivců a požádal jsem ho, aby se mnou zajel na dané místo a informaci prověřil. Po hodině a půl hledání jsme tento kus nenašli. Vzhledem k tomu, že s panem Blahutou nemáme nejlepší zkušenosti, brali jsme vše jako jeden z jeho žertíků. Řekli jsme si, že když nic jiného, aspoň jsme se prošli na čerstvém vzduchu," uvedl Rudolf Skandera, zástupce společnosti AlterAgra Jindřichov.
Vztahy mezi Janem Blahutou a uživateli honitby jsou napjaté kvůli sporům z minulosti. Když se na první pokus nepotkali, další komunikace už uvázla na mrtvém bodě. V době mobilních telefonů ani jednu stanu nenapadlo zavolat tomu druhému a usilovat o pomoc srně společnými silami.
"Pan Skandera mi do telefonu poděkoval za zprávu a slíbil, že se přijde na místo co nejdřív podívat. Čekal jsem na něho u nebohé srnky až do pozdních večerních hodin pro případ, že by to nemohl najít. Bohužel se vůbec neukázal. Když jsem se tam šel podívat další den, postřelená srnka se dál trápila na tom samém místě, a nikdo jí nepřišel pomoct a zdokumentovat případ pytláctví. A třetí den se srnka stala kořistí predátorů, pravděpodobně krkavců a další škodné," uvedl Jan Blahuta, který je přesvědčen, že kdyby srnku hned po nálezu ošetřil veterinář, měla šanci své zranění přežít.
Už ale nevysvětlil, proč případ zraněné srny neurgoval dalšími telefonáty, nebo proč se nepokusil správce honitby na místo navést prostřednictvím mobilu. "Nejraději bych srnce pomohl sám, ale zákon o myslivosti mi neumožňuje sahat na zraněnou zvěř. Jediný, kdo byl v dané situaci oprávněný srnku ošetřit, nebo ukončit její trápení ranou z milosti, byl uživatel honitby. A ten se na ni vykašlal a nechal ji trpět tři dny, než to ukončili dravci," komentoval případ Jan Blahuta, který si jako důkaz nafotil postřelenou srnku i to, co z ní zbylo potřech dnech.
Z těchto fotografií si správce honitby není jistý, zda jde skutečně o důkaz o pytláctví. "Nelze vyčíst, zda byl kus postřelen. Zranění na noze vypadá spíše jako po napadení psem. Může se to stát u kusu oslabeného nemocí nebo spíš přiotráveného řepkou, vždyť leží na řepkovém poli. Srna neležela na poli za pivovarem, jak mne pan Blahuta informoval, ale na kopci, vedle pivovaru," zhodnotil fotografie Rudolf Skandera, který nechápe, proč se Jan Blahuta chodil dívat na trápící se zvíře i v následujících dnech, a už mu znovu nezavolal.
"Je zarážející úsměv na tváři pana Blahuty nad nemocným zvířetem. Dokumentoval utrpení zvířete, ale nepomohl mu. Nejspíše se těšil, jak tento materiál využije proti nám. Má to snad být pomsta za to, že jsme panu Blahutovi po velmi trpkých zkušenostech neumožnili lovit v našem revíru?" dodal Rudolf Skandera, podle kterého měl nálezce více možnosti, jak se zachovat. Mohl například informovat Krajskou veterinární správu Bruntál, případně Městský úřad Krnov, Odbor životního prostředí. Krnovský odbor životního prostředí odmítl tento případ komentovat, protože ho zná jen zprostředkovaně.