Putování Norskem (Krkonošský deník)

V týdnu jsem začal pracovat na zazimování zemědělských strojů a celou dobu se těšil na víkend. Nikdy předtím jsem na žádném lovu nebyl a teď rovnou na losa!Zazimování zemědělských strojů byla podobná práce jako čištění kravínů. Měl jsem k dispozici vodní tlakovou pistoli a svoje nepromokavé kalhoty, holínky a kabát. Nechyběla ani sluchátka jako měl Otík ve filmu Vesničko má středisková, ale s tou výhodou, že v nich bylo zabudované rádio, takže jsem během práce mohl znovu poslouchat muziku.
Tohle byla práce asi na dva týdny. Zemědělských strojů bylo celkem dost a smýt veškerý maz a zbylou trávu ze všech těch pohybujících se součástí strojů. :-) Nehledě na to, když "farmáři z Groenningenu" viděli mou provedenou práci, "zlaté české ručičky", tak každý z nich po domluvě s Josteinem dovezl nějaký ze svých zemědělských strojů na čištění. A to byl vlastně prvopočátek naší budoucí spolupráce.
V té době se pomalu ochlazovalo a práce se studenou vodou byla nepříjemná. Vše směřovalo k tomu, že brzo napadne první sníh.
V sobotu ráno jsem s "farmáři z Groenningenu" a dalšími lovci vyrazil do hlubokých lesů. Plán byl předem daný. Každý z lovců měl svoji pozici a svůj úkol. Byli rozděleni na střelce v posedech a honce se psy (Norwegian grey elg dog - v překladu Norský šedý losí pes, plemeno psa přímo určeného k lovu losů). Já byl přiřazen k Lars Vegarovi, jednomu z "farmářů z Groenningenu" a později mému nejbližšímu příteli. Byl to střelec čekající v posedu na zvíře. S ním i já se svojí zbraní - foťákem. :-)
"Podívej, támhle je," povídá Lars Vegar. Stálo tam nádherné zvíře, vyšší než kůň, které jsem znal pouze z dokumentů o Norsku a z obrázků na dopravních značkách. "Ale tohle je kráva s teletem, tu my nemůžeme střelit. Můžeme střílet pouze mladé nebo starší býky," povídá Lars Vegar.
Dopoledne jsme nebyli úspěšní. Pouze jsme během deště promokli a já neudělal ani jeden snímek. Ale odpoledne, po přesunu do jiné části lesa, kde jsem byl s jiným střelcem Rolfem, dalším z "farmářů z Groenningenu", v blízkosti našeho stanoviska jeden ze střelců skolil dvouletého býka asi 300kg vážícího. Večer proběhla oslava, zvíře se stáhlo z kůže a střelec dostal hlavu, jazyk a srdce jako trofej. Ostatní lovci si rozdělili nejlepší část masa ze zvířete, tzv. panenku, a ještě ten večer jsme ji ochutnali. Bylo to výborné maso.
Norská vláda každý rok v období října a listopadu povolí lov na losy. Ve Snaasa žije okolo pěti tisíc losů a lovci můžou ulovit pouhých 250 kusů. Střílet se mohou pouze mladší a starší býci, nemocné nebo fyzicky nezdatné kusy. Kravičky s telaty jsou nepřípustné.
Vše je směřováno ke zvýšení procenta přežití ostatních kusů vysoké zvěře během zimního období. Vím, že v určitém období je povoleno střílet i srnky, ale nevím, v jakém počtu.
Zimy jsou v Norsku dlouhé a najít jídlo není pro zvěř jednoduché. Ale zjistil jsem, že skoro každý z lovců je farmář a ti obětují zvěři během zimního období několik kusů rundballu (v překladu z norštiny balík se siláží) jako projev úcty.
Po víkendu jsem se vrátil zpátky k čištění strojů a na konci týdne napadl první sníh. Bylo to senza, protože pro mě, jakožto milovníka zimního období a všeho, co se zimy týče, přišla zima v půlce října velmi brzo. Některé stroje jsem sice nestihl zazimovat, ale práci jsem musel dokončit i "se sněhem v zádech". :-).
Jen si představte blázna, který pracuje s vodní tlakovou pistolí a studenou vodou venku na mrazech a sněhu, na hlavě má obrovská sluchátka, prozpěvuje si a hřeje ho představa o postavení iglů, házení sněhových koulí, běžkách atd. To jsem byl já.
Práci jsem však zdárně dokončil a s dalším týdnem jsem začínal novou, a to stříhání kraviček.
Čtenář reportér: Jarrri Štarman