Pytláci trápili i Schwarzenbergy (Českobudějovický deník)

Dochované dokumenty popisují mnoho případů střetů pytláckých band se schwarzenberskými hajnými a lesníky. Někdy skončily dokonce i těžkými zraněními nebo i smrtí na jedné nebo obou stranách. Pokud hajný v souboji zabil pytláka, musela ho lesní správa urychleně převést na nějaké vzdálené panství, protože mu hrozila smrt od zbytku pytlácké bandy.

Hledání u Tábora
Jednou pytlácká banda hledala knížecího adjunkta dokonce až u Chýnova u Tábora. Tamho lesní správa přeložila, když pytlákům v jedné přestřelce zabil kamaráda.
Tyto šarvátky dodnes připomínají četné historky nebo staré žánrové obrázky.
Nebezpečnou práci hajného dokazuje například osud nadhajného Jana Adama Resche, který byl bavorským pytlákem zastřelen roku 1790 zákeřně zezadu. V roce 1786 byl při zákeřném přepadení adjunkta Valentýna zraněn i Josef Rosenauer, stavitel Schwarzenberského plavebního kanálu.

Vojáci
V roce 1826 musela být proti pytlákům dokonce nasazena armáda, ale i potom řádili pytláci i jejich bandy na Šumavě. Ještě roku 1850 došlo k velké přestřelce mezi schwarzenberskými lesníky a několika desítkami (!) bavorských pytláků.
Lesníci se museli zabarikádovat ve Stožci v hostinci "U Pstruha" a výsledkem doslova bitvy byli mrtví a ranění na obou stranách.
Oběť pytláků dodnes připomíná šest metrů vysoký kříž nedaleko Černého Kříže, kousek za soutokem Studené a Teplé Vltavy. Byl postaven na památku zabitého schwarzenberského lesníka a samota a železniční stanice podle kříže dostala své jméno. Lepší konec příběhu pamatuje bývalá schwarzenberská hájovna (nedávno opravená) na Březníku, do které se v roce 1869 dobývali bavorští pytláci. Chtěli potrestat lesního mládence, který zastřelil pytláka. Lesník naštěstí přežil uschován v sudu se zelím.
Zvlášť obávaným a surovým pytlákem byl tzv. Pechstefel - Smolný Štěpán, který z Bavorska chodil lovit zvěř jen pro trofej a potěšení...