Lovečtí psi od A do Z (Lidové noviny)

Od určitého plemene psa se očekává určité chování. Basset je tlustý, beagle přítulný, německý ovčák nebezpečný, ridgeback flegmatický, jezevčík vypočítavý, a takto můžeme pokračovat téměř do nekonečna. "Vzpomínám si na klidného a přítulného pejska, který byl odložen do mezidveří hojně navštěvovaného obchůdku. Pejsek ležel v ústraní, hlavu na packách, a čekal na paničku, až skončí nákup a vyzvedne si ho. A tak lidé chodili kolem něj, usmívali se na něj, on jim odpovídal vrtící oháňkou a stále trpělivě tiskl hlavu na packy.
Kdyby v té chvíli někdo zařval ,Lidi, to je pittbull!', tak by se lidé v krámku nejspíš ušlapali," vypráví ilustrující přihodu veterinární lékař Zdeněk Cvrček.
Protože v té době se vážně uvažovalo o zákazu chovu tzv. bojových plemen, vyplňovali veterináři u poranění člověka psem také kolonku plemeno, čili rasa. Předpokládalo se, že vyplyne jakási statistika v neprospěch některých druhů plemen.
Naše výsledky se porovnaly s výsledky v Německu.
Závěr byl překvapivý.
"Nejvíce pokousání bylo od jezevčíků, pak v Německu od německých ovčáků a třetí byli yorkshirští teriéři.
Teprve čtvrtí byli kříženci.
Očekávaná plemena jako pittbull, bullterrier, staffordshire a podobně měla na svědomí jen ojedinělá pokousání člověka," říká veterinář.
Celý výzkum potichu vyšuměl do ztracena, protože označit v Německu národní plemeno za obecně nebezpečné prostě nejde.
Malí teriéři jako život ohrožující zabijáci také vzbuzují spíše úsměv a jezevčík může kousnout člověka tak maximálně do lýtka, pokud si k němu nelehnete a neštěkáte se s ním tváří v tvář. Ostatní plemena byla statisticky nevýznamná. Tak jak je to tedy s tou rasou? Člověk vyšlechtil řadu psích plemen k loveckému použití a v tomto duchu kladl na konkrétní zvířata specifické nároky, podle kterých je selektoval.
Pudl - vhodný lovecký pes Mnoho lidí dnes překvapí, že pudl není gaučák, ale je to docela odolný křepelák, určený pro přinášení vodní pernaté zvěře. Jeho srst snese časté koupání, protože při šlechtění byl koncipován jako "obojživelník" . Jako lovecký pes ale vyžaduje dlouhé procházky a běh.
Jezevčíci a teriéři Jezevčíci a teriéři byli vyšlechtěni pro boj s liškou a jezevcem v podzemí. Nároky na ně kladené předpokládají útok na cokoli, co ve tmě dýchá a lesknou se mu oči. Kdo přemýšlel, nepřežil a byl negativně proselektován. Bohužel, při úleku mohou těmto plemenům sepnout staré pudy, a dítě v šeru kočárku nebo v jiném úkrytu připomínajícím noru může být terčem útoku. Bullterrierové Bullterrierové byli lovečtí psi určení k lovení prasat. Jejich úkolem bylo zakousnout se praseti do rypáku a přežít jeho obranu kly. Tento úkol vyžaduje odvahu, ale i rozvahu, takže jsou na tohoto psa kladeny jiné nároky než na norníka.
Rhodézský ridgeback Za zvláštní případ jsou považováni rhodézští ridgebackové. "Pobýval s námi jeden na koleji. Tak flegmatického psa jsem v životě neviděl. Oznámení o procházce pro něj znamenalo otevření jednoho oka a námět k přemýšlení. Jen jednou jsem u něj viděl rychlý pohyb - když k nám vstoupil somálský kolega tmavé pleti. Jeho zoufalý výkřik a úprk mi bude v uších znít nadosmrti a rána psího těla do dveří, jež nešťastný kolega během zlomku sekundy zavřel, mi nedovolí uvěřit, že ridgeback byl pes používaný v Africe jenom pro lov lvů," dělí se o zkušenost Zdeněk Cvrček.
Akita Inu "Viděl jsem akitu inu, o kterém majitel vykládal, že se s agresivitou rodí. Pokousal v okolí jedenáct psů, nikdy nebyl na vodítku, nikdy neměl košík. Další akita inu, kterého jsem poznal blíž, byl na psy něžný a spoluvychovával chovnou stanici.
Viděl jsem rottweilery a dobrmany či německé ovčáky, po kterých děti lezly, kousaly je do uší, šťouchaly je do očí a oni jen trpělivě vrtěli ocasem. Viděl jsem boxery jako mazlíčky rodin i jako zabijáky na státní hranici," popisuje Cvrček a dodává, že nikoli rasa, nýbrž láska a důslednost při výchově vám zajistí klidné chování vašeho psa.