Myslivec musel být všeuměl (Naše rodina)

V očích lidí měli muži v zeleném odjakživa výsadní postavení, protože se často těšili přízni panstva a myslivecké povolání bylo svobodným oborem. Velmi často se dědilo, nebo do řad mysliveckých mládenců odcházeli druhorození synové takzvaných svobodníků. Výuční doba trvala tři až sedm let, a nebyla právě lehká.

Těžká učednická léta
Učedník, který dostal svého mistra, nebo jak se také říkalo učebního pána, zpočátku vykonával všechny práce v lese a kolem hospodářství hájovny. Musel
ovládat pilu, sekeru i žentour v hospodářství a postarat se o domácí zvířectvo. Učil se jak kácet strom, jak správně svážet, v létě kosit pícninu i sklízet na políčkách úrodu k vlastní obživě i pro zimní krmení zvěře.. V zimě pravidelně lesní zvěř krmil, s najatými sedláky a jejich potahy svážel dřevo. Adepti myslivectví k večeru, večer a v noci zvěř pozorovali, učili se jejím zvykům a zákonitostem života v lese. Zároveň byli k ruce starším myslivcům a panstvu posluhovali při lovech a honech.
Po třetím roce učení mohl být uchazeč jmenován mysliveckým mládencem s právem nosit závěsník na lovecký roh, a musel samozřejmě umět troubit.
Tím zdaleka učební doba mladého myslivce nekončila. Poznával dřeviny i rostliny a pronikal do organizace různých způsobů lovu včetně kladení pastí. Když učební pán uznal, že jeho svěřenec je v myslivosti do statečně obeznalý, svěřil mu vedení zkušebního honu. Pokud dopadl dobře, shromáždění myslivci ho pasovali za myslivce a učební mistr mu předal lovecký tesák, vzácnou výsadu a symbol mysliveckých práv.

Negramotní a slabí šanci neměli
Myslivcem se nemohl stát každý. V první řadě se od uchazeče požadovala znalost písma a grafického vyjadřování pro vypracovávání plánů. A také tělesná zdatnost a vytrvalost, Přijati prostě mohli být pouze jedinci s nadprůměrnými tělesnými i duševními vlastnostmi Už tím vzbuzovali u obyčej ných lidí obdiv a úctu. Rovněž myslivecká uniforma, která se vymykala běžnému oblečení vesnických a městských obyvatel, tvořila součást autority myslivce.
Myslivci bydleli na vzdálených hájovnách, pohybovali se v lese i v noci, kdy tam podle lidových pověr vládli různí
hejkalové, lesní žínky, divi muži, bludičky a jiné tajemné lesní mocnosti. Znali spády zvěře, měli svérázné zvyky a ovládali střelecké umění. Od jejich záhadnosti v očích obyčejných lidí vedla už jen krátká cesta k víře, že umí také čarovat. Myslivcům to vyhovovalo a velmi rádi se sami halili do tajemného šera, "aby se jich lidé báli, v lese dřevo nekradli a zvěř nepytlačili", jak bylo napsáno v jednom dobovém záznamu.