Na pytláka století jsou soudy krátké (NEW express)

Jako výsměch policii i zjištěným skutečnostem a především justici jako celku vypadal verdikt soudců, kteří projednávali případ pytlačení bývalého nimroda a puškaře Josefa Konečného. Soudcům nestačilo 1358 trofejí, jež se našly v domě muže. A nešlo přitom zdaleka jen o běžné paroží. Bylo tam i množství trofejních kusů, které si obyčejný smrtelník s běžnými příjmy nemůže příliš často dopřávat, protože se za takové lovy dost platí. Mezi trofejemi totiž byly i zlaté ozdoby jelenů, daňků či muflonů. Paroží měla podle znalců nevyčíslitelnou sběratelskou i loveckou hodnotu. Šlo o takové kusy, že o nich museli lovčí ve všech revírech, kde se najednou ztratily, velmi dobře vědět. Vždyť u některých dvacateráků by legální lovec musel zaplatit za odstřel podle znalců i přes 200 000 korun. To ovšem soud zřejmě nezkoumal. Stačilo mu asi ujištění, že všechna ta paráda, která byla ohodnocena na minimálně 10 milionů korun, byla výsledkem dlouholeté sběratelské aktivity rodiny Konečných. Ostatně to s velkou radostí potvrdil i Josef Konečný starší, který se chlubil svou minulostí elitního sportovního střelce i významnými styky v revírech v minulém režimu. A odtud prý pramení i část rozsáhlé sbírky, kterou svému synovi osobně dal!
Další část trofejí pak prý je zase z pozůstalosti slovenského - samozřejmě již zemřelého - revírníka. Také pochopitelně z prominentní honitby. Ani slovo o tom, odkud byly zjevně nedávno střelené kusy chráněného bobra či odkud byly parohy také nedávno ulovené zvěře, která zřejmě zhasla po střele lovce či pytláka v Rakousku nebo na Slovensku.
U nás se totiž takové paroží ani nevyskytuje. Soudu nestačily ani videozáznamy policie z domovní prohlídky. Tam jsou desítky kusů srnců či jelenů v mrazácích, některé hlavy i s kůží, tedy "dekou", dokonce byly ještě v kotlích a pařácích a čekaly teprve na svoji preparaci. To prý šlo o sběry auty sražených kusů ze silnice v okolí Ořechova, které našla pilná myslivecká rodina. A maso v mrazících? To prý Koneční také dostali, a protože bylo nehodnotné, bylo určeno na sežrání psům. "A oni to přitom ukradli policajti a snědli to sami. Přitom to mohlo být zkažené!" tvrdil se zjevnou škodolibostí mladší Konečný soudcům. V tom mu vydatně přizvukoval i jeho otec, který ze soudního jednání občas vytvářel dost tragikomické školení soudců o tom, co je myslivost, pytláctví, honitba a další věci. Nikdo mu v tom nebránil.
Konečného zatkli poté, co v opilosti střílel na veřejnosti, když při žárlivé scéně hledal svoji ženu. Zranil přitom člověka a za to ho odsoudili na pět let vězení. Po polovině trestu ho propustili na svobodu a další část soudního jednání byla právě za pytláctví. Pro pytlačení byl už dříve stíhán. Jako profesionální zbrojíř přišel kvůli tomu o zbrojní průkaz. Všechny zbraně, jejichž původ se vlastně nikdy neobjasnil, tak doma opravoval v době zadržení načerno. Ani tato skutečnost se příliš neřešila. Za pytláctví mu hrozilo pět let. Ovšem důkazů je prý žalostně málo. "Pytláka musíš, holenku, chytnout za ruku, jinak mu nic neprokážeš," tvrdil Konečný starší. Asi měl pravdu stejně jako jeho syn, který tvrdil, že 50 pytlů paroží jen ze srnců není výsledkem pytlačení. "Je to sběratelská vášeň," uvedl se zjevným úsměvem muž, kterému publicita a zřejmě i přídomek "pytlák století" už asi vůbec nevadí.