Jelen jako domácí mazlíček (Fajn život)

Zájmovému chovu jelenovitých se Jiří Krpálek z Úsobí na Vysočině věnuje od roku 2000. Dostal se k němu přes myslivost, která byla jeho velkou zálibou, a dnes už jsou jeleni a daňci koníčkem celé rodiny Krpálkových.

V jejich pětihektarové oboře běžně pobývá stádo deseti jelenů, jedenácti laní a deseti kolouchů. Je zde ale také rodina daňka skvrnitého - při naší návštěvě daněk se dvěma danělami a jedním daňčetem.
Zdálo by se to na první pohled jednoduché: prostě se ohradí dostatečně velký kus příhodného pozemku, zvěř se na něj vypustí a potom se už můžeme jen kochat pohledem na krásná zvířata tak zblízka, jak je v přírodě nikdy neuvidíme. V přírodě však má tato zvěř k dispozici přece jen větší životní prostor, a tak ke spokojenému životu jelenů "v ohradě" musí chovatel přispívat víc než myslivci pečující o zvěř ve volné přírodě.

Péče celé rodiny
"V první řadě se našim jelenům určitě dostává lepší veterinární péče, než jakou je možné poskytnout divoké jelení zvěři. Už při nákupu zvířete se provádí odběr krve, aby se zjistil jeho zdravotní stav, preventivně se zvěři každoročně do krmiva přidávají prostředky proti parazitům - u nás Cermix a Rafendazol. Každý uhynulý nebo utracený kus starší než rok a půl projde u krajské veterinární správy vyšetřením na chronické chřadnutí jelenovitých, což je nemoc napadající centrální nervové ústrojí," uvádí nás Jiří Krpálek do tajů chovu. "Celoročně jeleny a daňky přikrmujeme. Kromě obilí - především ovsa - dostávají brambory, hrách, kukuřici, řepu, jablka i mrkev." Značný objem krmiv představuje pro chovatele asi tu největší zátěž. Jinak se takto přikrmovaný jelen dá v podstatě chovat i doma na zahradě, když je dost prostorná a jelen v ní najde kromě dostatku potravy také závětří a zdroj pitné vody, případně se má kde vykoupat nebo si zřídit bahnité kaliště.

Rekordní paroží i odchovy
V žádném ohledu si jeleni Jiřího Krpálka nemohou na péči svého majitele stěžovat - a dávají to také patřičně najevo. Chovatel se může pochlubit vynikajícím zdravím své zvěře, které se u jelenů projevuje kromě jiného mohutným parožím. Jeden z nich je nepravidelný dvanácterák, paroží jiného dosáhlo bodového ohodnocení 176,5 bodu CIC. Na výstavě trofejí - kdyby se jí smělo zúčastnit - by mělo právo na bronzovou medaili. Laně se nemohou na důkaz své skvělé kondice pyšnit parožím, ale předvádějí místo toho úspěšně odchované potomstvo. V chovu odroste 85 až 95 % narozených kolouchů, a to včetně potomků matek prvorodiček.
Určité úskalí pochopitelně představuje přirozená agresivita některých jeleních samců. "Zvířata se sice dají ochočit, je to však hodně individuální. Jedno zvíře lze ochočit více, druhé méně," říká chovatel a dál vysvětluje: "Některé kusy mohou být v chovu nebezpečné, při projevu agresivity je nutno je okamžitě vyřadit. V době říje musíte respektovat říjného jelena a nevstupovat mezi něj a laně. Souboje mezi jeleny v době říje probíhají v chovu naprosto stejné jako ve volné přírodě."

Závist jako škodná
Tento způsob chovu jelenů si už stačil najít i svoje nepřátele. Myslivci v něm vidí "nekalou konkurenci", někdo jiný zas cítí potřebu dát "uvězněným zvířatům" svobodu. Jiří Krpálek v té souvislosti mluví hlavně o špatných lidských vlastnostech, jako je závist: "Za těch 6,5 roku, co jelenovité chováme, nám už někdo šestkrát rozstříhal plot a zvěř vyhnal ven. Naposledy se to stalo v létě a dodnes nám chybí pět jelenů a jedna laň." Se svými poloochočenými zvířaty se pan Krpálek a jeho rodina už pravděpodobně nikdy neshledají - pro zloděje anebo pytláka byla kořist určitě podstatně snadnější, než divocí jeleni. Naštěstí většina těch, kteří se v Úsobí u jelenů zastavují, patří mezi jejich nadšené obdivovatele.
Lovit vysokou - tedy jelení - zvěř a pochutnávat si na ní směli kdysi jen králové a nejvyšší feudálové. Dnes si jelení steak, guláš, ragú či jinou takovou pochoutku může v restauraci objednat každý, kdo disponuje příslušným obnosem. Díky rostoucí poptávce po tomto nejen chutném, ale také zdravém mase vznikl nový fenomén - chov jelení zvěře. Jiří však žádného svého jelena na maso ještě neprodal.

***

Ze života jelenů

* Jelen evropský je naším největším volně žijícím sudokopytníkem. V kohoutku měří kolem 140 cm, nejtěžší kusy váží až 250 kg.
* Během říje v září a v říjnu se přibližně stejně silní samci utkávají v soubojích o laně. Vítěz jich shromáždí a oplodní až kolem deseti.
* Koloušci přicházejí na svět za osm měsíců, nejprve leží v úkrytu, potom následují matky. Laně obvykle rodí jedno mládě, dvojčata jen vzácně.
* Stádo složené z laní, kolouchů a loňských mláďat vodí nejzkušenější laň. Starší jeleni se mimo dobu říje sdružují do vlastních tlup, které se potulují po území o velikosti až 5000 ha.
* Typickým znakem jeleních samců a ceněnou trofejí je paroží vážící až 8 kg, které používají k soubojům v době říje. Potom je v únoru až v květnu shazují, aby jim do podzimu narostlo nové.
* Nejsilnější paroží mívají jeleni staří kolem 10 let -není však pravda, že každý rok jelenovi na paroží přibývá jedna výsada.
* Ročně u nás myslivci uloví na 8000 kusů jelení zvěře.
* Vzácné bílé jeleny můžeme obdivovat v oboře v Žehušicích, jejich "obyčejně" zbarvené druhy najdeme mimo volnou přírodu a stále větší počet obor i v zoologických zahradách.