Myslivec si lišky ochočil jako psy (Mladá fronta DNES)

"Dávám jim kuřecí odřezky, jejichž odběr mám domluvený se zpracovateli masa. Další součástí jejich jídelníčku jsou psí granule a jako bonus jim přinesu třeba zajíce, když na nějakého přejetého narazím na silnici," řekl myslivec.
Chov lišek není pro Šenkeříka pouze rozmar, ale má praktický význam pro myslivecký koníček.

Využívá je k norování Zrzavé šelmy využívá k nácviku bezkontaktního norování psů. Protože jde o "členy rodiny", dává si velký pozor, aby lišky nepřišly k úrazu. "K tomu vlastně ani nemůže dojít, liška a pes se ve cvičné noře nepotkají, protože je odděluje přepážka. Lišky to ví, a tak se dokonce naučily psy na sebe nalákat," prozradil Šenkeřík.
Jeho lišky jsou už mezi myslivci vyhlášené, a tak s nimi objíždí celou řadu zkoušek. "Rozhodně bych nikdy nedopustil, aby se jim něco stalo. Pravidelně k nám chodí také veterinář, dostávají očkování jako psi," dodal myslivec. Na rozdíl od psů nejsou lišky týmovým zvířetem. Jde o vyhlášené samotáře, kteří se chovají odděleně. "Na rozdíl od psů se také nenaučí povely. Umí ale na zavolání přiběhnout a také mi žerou z ruky," prozradil Šenkeřík. Pokud má liška zvládnout soužití s člověkem, musí se začít s chovem od jejího nejútlejšího dětství. Šenkeřík si mláďata vybírá z nor, na které on nebo jeho kolegové při pochůzkách lesem narazí.
Už na třítýdenních mláďatech je podle něj poznat, jaký budou mít temperament. "Vybírám si spíše hodnější. Zatím jsem měl šťastnou ruku," těší myslivce. Během let se lišky staly důležitou součástí Šenkeříkovy rodiny. Jednu z nich choval dvanáct let. "Potom přišla o zuby a měla problémy s přijímáním potravy," uzavřel Šenkeřík.