S krmením se musí do lesa v zimě i několikrát týdně (Teplický deník)

Zejména v odlehlejších oblastech a na horách je zvěř odkázaná na milost člověka. Pokud se stále drží sněhová pokrývka, je nutno kontrolovat krmelce a doplňovat krmiva i několikrát týdně.
"Chodím do lesa minimálně dvakrát v týdnu s krmením. Nosí se chleba a také zrní," říká Václav Pondělík z mysliveckého sdružení Bystřany. Podobně jsou na tom jeho kolegové ze sdružení ale také v dalších částech teplického okresu.
Není to ale pouze cesta s krmením ke krmelcům, říká myslivec. Musí se také projít celý revír. Na kontroly chodí také hospodář a myslivecká stráž.
"Nejlepší je v zimě, když napadne sníh. To jsou krásně čitelné stopy a je pěkně vidět na polích," podotýká Pondělík. Nejlepší krmivo pro zvěř je oves, protože obsahuje více vlákniny a tuků. Dále je vhodná čerstvá kukuřičná siláž, jetelová senáž, kvalitní luční seno.
Pokud veřejnost chce také pomoci zvěři nějakým pamlskem (suché pečivo, obilí), je dobré ho donést přímo do krmelců. Na mokrém sněhu začne všechno rychle nahnívat a bobtnat a zvěři může pak spíše uškodit. Kolem krmelců by se měli lidé pohybovat co nejméně, všude totiž zanechávají pachové stopy, které odrazují zvěř. Se psy by se do přírody v době sněhové pokrývky neměli vůbec vydávat. Největším nepřítelem pro zvěř není mráz a sníh, ale lidská bezohlednost. Největší problémy způsobují v honitbách zdivočelí motorkáři a čtyřkolkáři, kteří nejenom že devastují pozemky vlastníků pozemků, způsobují nemalé škody na lesních i polních kulturách, ale porušují i několik zákonů.
V příměstských oblastech jsou pro zvěř v tomto období hrozbou i nezodpovědní pejskaři, kteří nechávají své čtyřnohé miláčky pobíhat volně po lese. Dle zákona o myslivosti, a potažmo i zákona o lesích, není možno volně venčit psa v přírodě.