Lovecké vzpomínky (Jihlavské listy)

Jednou v Rozwadově stojíme na honě vedle nevelkého, rákosím zarostlého bahénka. Major N. a já asi uprostřed obsazené linie. Je vítr, není nic slyšet. Slyším ránu u N. a vidím, jak velký kňour právě mizí v protilehlých smrčcích. Léč trvá ještě asi 1/4 hodiny, pak přijdou honci. Jdeme s N. na nástřel. Ve vysoké trávě jsme nic nenašli, ale - jak už to bývá - někteří honci nás předešli a jeden asi 18letý kluk našel kapku barvy a už je na stopě. Sotva jsme udělali několik kroků, zazní výkřik a chlapce zahlédneme v povětří nad smrčky. Rozestoupili jsme se a hejtman T., který mezi tím též přišel, uviděl kňoura ležeti, dobře si namířil a dal mu dostřelnou ránu. Nějaké 3 - 4 kroky vedle ležel ten hoch. Měl 19 cm dlouhou tržnou ránu až do kosti na vnitřní straně stehna a silně krvácel. Městský lékař Dr. K., jenž byl též na honě, mu ránu vymyl kořalkou, obyčejnou nití na místě zašil a smolou z těch smrčků zalepil. Zakrátko se kluk úplně uzdravil. Inu, takový Rusňák už něco snese!
Stráž myslivosti, 1937