Zimní prohlídku zámku Hluboká prohřívají vzpomínky na Afriku (Právo)

Exponáty jsou důkazem velké lovecké vášně posledního majitele hlubockého zámku Adolfa Schwarzenberga a hlavně jeho manželky Hildy. Jejich zážitky při náročném cestování i kontakty s domorodci byly často kuriózní. Afriku ale líčili jako místo, kde vždy pookřáli na těle i na duchu.
"Dýchá-li jednou člověk ten africký vzduch, tak se mu po té vůni vždy stýská," vyznal se v jednom z dopisů Adolf Schwarzenberg, podle něhož se umělý evropský parfém nikdy nemůže rovnat tomu, co v divočině tak báječně voní. Měl štěstí, že tyto pocity sdílela i jeho vyvolená Hilda, takže už netradiční svatební cesta novomanželů Schwarzenbergových v zimě roku 1930/1931 směřovala do Konga, Ugandy, Keni a Súdánu.
Krása afrického kontinentu je uchvátila natolik, že záhy po návratu ze safari začali usilovat o zisk pozemku v Keni. V roce 1933 získali od britské vlády do pronájmu na 999 let farmu, již pojmenovali Mpala podle antilopy impala.
"Kníže farmu chápal nejen jako ideální základnu loveckých expedic a netradiční podnikatelský záměr, ale rovněž jako oázu klidu, kam rád unikal z Evropy zmítané politickým napětím," uvedla Markéta Slabová z českobudějovické pobočky Národního památkového ústavu (NPÚ).
Už při vstupu na první nádvoří zámku Hluboká vítá návštěvníky hlava buvola kaferského uloveného v Africe. Nová zimní trasa ukazuje poprvé v historii objektu rekonstruované Adolfovo apartmá.
Samostatnou expozici věnovanou jeho africkým výpravám najdou lidé v Muzeu lesnictví, myslivosti a rybářství Ohrada poblíž Hluboké nad Vltavou, kterou připravilo Národní zemědělské muzeum společně s NPÚ a Národním muzeem. V zimě se tam výpravy musí předem objednat, od dubna bude pro velký úspěch tato výstava prodloužená na celou další sezónu. Mezi nejkurióznější předměty, které tam návštěvníci mohou vidět, patří netradičně opracované sloní nohy, které sloužily jako odpadkový koš a popelník, noha nosorožce přeměněná v mísu na ovoce nebo chrastidlo z paznehtů.
Nejpůsobivější je dlouhá stěna ozdobená mnoha hodnotnými trofejemi a dalšími připomínkami úspěšných lovů.
Největší je lev skolený Adolfem pravděpodobně v roce 1936 v národním parku Arusha, jehož kůže je dlouhá 3,09 metru. Prvním Hildiným velkým úlovkem byla antilopa kudu.
Zejména Adolf prý byl velmi soutěživý a poměřoval své úspěchy se světovými tabulkami. Zdá se ale, že náruživější lovkyní byla Hilda.
"Ne snad, že by střílela na vše, co se hnulo - ale byla schopna skolit i devět šakalů najednou, když viděla smečku," podotkla památkářka. Adolf pohlížel na tuto zálibu víc okem hospodáře a vybíral si jen nejzajímavější kusy. Vysněného slona "se stoliberními kly" se mu však získat nepodařilo.
Z posledního předválečného safari v roce 1939 se manželé Schwarzenbergovi do Československa už nevrátili. Každý z nich tehdy ulovil lva, ale trofeje už nechali v Africe, aby se jich případně nemohl zmocnit Hitler. Novým domovem se pro Adolfa s Hildou staly Itálie, Švýcarsko a pak Amerika.
V dizertační práci, kterou Adolf v roce 1945 obhájil na Kolumbijské univerzitě v USA, o sobě píše jako o majiteli farmy v Keni. Po jeho smrti byla farma v roce 1962 prodána.