Lovecká sezona jede naplno. Sami si jelena neskolíte! (Plzeňský deník)

Skolený jelen je třešničkou na dortu
Na návod, jak si v našich lesích zastřelit jelena a naservírovat ho přátelům, se ptám zástupce plzeňské Českomoravské myslivecké jednoty Josefa Hrdonky. Dozvídám se, že něco takového je vyloučeno, pokud se nevrhnu na pytláckou dráhu. I kdyby se mi legální cestou podařilo zvíře skolit, maso patří podle pravidel honebnímu společenstvu. Radovat bych se mohl snad jen z trofeje, pokud bych chtěl investovat několik tisícovek do jejího vypreparování. A taky se dozvídám, že šanci na první "ostrý výstřel" budu mít tak za rok a půl, pokud ještě dnes začnu studovat všechny předpisy. Samotný odstřel je totiž pro myslivce pomyslnou třešničkou na dortu, které předchází více práce, než si kdokoliv z nás dovede představit.

Druhá maturita
Právě tak někteří myslivci nazývají zkoušky, které jsou potřebné pro získání loveckého lístku. Sedmičlenná zkušební komise prověří znalosti uchazeče zkouškami ze sedmi předmětů. Pokud propadne u jednoho, dá se to zvládnout. Ten, kdo propadne ze dvou nebo více předmětů, má smůlu a celý dvouměsíční kurz zhruba za pět tisícovek si zopakuje. Toho, kdo uspěje, čeká rok vycházek do lesa v doprovodu některého ze zkušenějších členů sdružení, brigády a cvičné střelby. Teprve pak bude smět do lesa na čekanou sám.

Nesmí se skoro nic
Hrdonka maže i mé představy o tom, že coby novopečený myslivec vyrazím při nejbližší volné chvíli do lesa a vrátím se s divočákem na zádech. "Každá zvěř má své období, kdy se smí lovit," říká. "Nejde ale jen o období. Každý spolek má svého hospodáře, který dbá na to, aby nebylo odloveno více zvěře, než je povoleno." Počty přitom nejsou nijak závratné. Třeba zajíce už si dnes v lese nikdo zastřelit nedovolí. Je jich málo. O čekané za svitu měsíce si také myslivci mohou nechat leda zdát. "Lovit se smí hodinu po západu slunce a hodinu před svítáním," říká muž který se myslivosti věnuje už pětačtyřicátou sezonu. Na vymoženosti typu automatických zbraní nebo laserových zaměřovačů raději rovnou zapomeňte. Pravidla lovu nic takového nedovolují.

Pytláci s výzbrojí NATO
Kapitolou samou pro sebe jsou pak pytláci. Respektováním ani těch nejzákladnějších pravidel se nijak netrápí a z lesa se skoro nikdy nevrací s prázdnou. "Někteří pytláci mají výzbroj srovnatelnou s armádou," říká pan Hrdonka. Zvěř většinou napřed oslepí silným reflektorem a pak ji dezorientovanou střílí z korby terénních aut. Celá akce často trvá jen pár minut, a protože málokterý pytlák používá pušku bez tlumiče, nikdo v okolí si zpravidla ničeho nevšimne. Za pytláctví přitom hrozí až tři roky vězení. Dopadnout pachatele takového činu ale bývá většinou skoro nemožné.

Nové druhy v českých lesích
Pokud se ptáte, která zvířata můžete nejčastěji potkat v lesích na Plzeňsku, asi vás odpověď nepřekvapí. Ve všech honitbách se vyskytuje zvěř srnčí a zvěř černá, okrajově jelen sika, muflon, daněk a jelen evropský. Jsou lokality, například na Přešticku, kde byli vysazováni mufloni, ti se rozšířili na Nepomucko. Na Plzenecku a Šťáhlavsku se před lety vypouštěli daňci, ti se také rozšířili do dalších honiteb. Černá zvěř je všude, v okolí Spáleného Poříčí se objevuje jelen lesní a jelenec viržinský. Stejně rychle se však v našem okolí zabydlují druhy, které bylo ještě před pár lety možné vidět spíše výjimečně. V lesích chybějí přirození predátoři a to je podle pana Hrdonky i důvod, proč se některé druhy lavinově přemnožily. "Starosti nám dělají hlavně divoká prasata, lišky, jezevci a nově třeba psík mývalovitý. I norků je dnes podstatně víc než by bylo zdrávo," vypočítává seznam nejhojněji zastoupené zvěře. "Na Šumave se objevilo několik desítek rysů, tu a tam bývá k vidění vlk, v Beskydech se můžete setkat i s medvědem." Bát se prý nemusíme.

Lesní zvěř neútočí
Příběhy o tom, jak divoké prase prohnalo neopatrného houbaře, patří podle pana Hrdonky spíše do kategorie legend. "Rozhodně se nemusíte bát toho, že by na vás v lese nějaké zvíře zaútočilo. To platí i pro ty druhy, ze kterých máme podvědomý strach, tedy třeba pro rysy nebo vlky. Zpravidla mají větší strach než vy sami, a i když slyšíte z houští funění kance, buďte si jisti, že právě hledá způsob, jak se z vaší blízkosti co nejrychleji dostat." Jediné riziko prý skýtají zvířata například zraněná při dopravní nehodě. Poraněné zvíře na člověka zaútočit může, počet takových útoku za rok se prý ale v rámci celé republiky dá spočítat na prstech jedné ruky.