Z literární honitby našich zámků (Tvar)

"Tím, že hrabě Špork založil Řád svatého Huberta, povznesl myslivost znamenitě, neboť jí dodal veliké vážnosti, postaviv ji pod ochranu světce Huberta. Na rozsáhlejších panstvích byl od té doby pořádán zvláštní druh honby, zvaný parforsní. Také i lesy v okolí Kuksu byly za tím účelem pěstěny a tak upraveny, aby vyhovovaly všem požadavkům řádně prováděného honu. Byly rozděleny širokými průseky v oddělení ve tvaru čtyřúhelníků, jimiž vedly užší stezky pro jezdce, které byly tak dostatečně široké, že cvalem jedoucí myslivec mohl míjet jiné jezdce. Průseky sbíhaly se pak do prostrannějších míst, zvaných rendez-vous (dostaveníčka), kde se v průběhu honu scházeli lovci s ostatní společností, jež sledovala průběh honu, doprovázený různými ceremoniály a zvyklostmi, na jejichž dodržování se přísně dbalo."
Tomáš Halík: Hrabě František Antonín Sporck a Kuks za jeho doby. Dvůr Králové nad Labem, 1938. Les, lov a hony doprovázejí život šlechty od dob dávných až po naši současnost. K největším milovníkům honitby patřil František Antonín hrabě Špork, který dokonce založil lovecký Řád svatého Huberta. Ani ženy se někdy neubránily lovecké vášni. Manželka císaře Karla VI., císařovna Alžběta Kristýna, skolila během jediného dne v křivoklátské oboře 138 kusů vysoké. Vášnivým lovcem byl i arcivévoda František Ferdinand d'Este, kterého v srpnu roku 1914 "ulovily" kulky sarajevského atentátníka Gavrila Principa. Knihy věnované lovu a honitbě nemohou tudíž chybět ani na našich zámcích.
Lovecký Řád svatého Huberta založil František Antonín hrabě Špork v Lysé nad Labem 3. listopadu 1695. O osmadvacet let později, 3. listopadu 1723, přijal řádové insignie i císař Karel VI., urozený lovec. (Tomu 10. června 1732 při lovu v lesích mezi Starou Boleslaví a Brandýsem nešťastně přišel do rány František Adam kníže Schwarzenberg. Ráno druhého dne urozený aristokrat na následky zranění způsobeného patronem Řádu svatého Huberta zemřel.) V zámecké knihovně Mladá Vožice se setkáváme se slavnostně tištěným seznamem jiného loveckého řádu - Řádu lovkyně Diany (Ordine di Diana Cacciatrice), jehož velmistrem byl neapolský král Ferdinand Bourbonský. Řád přijímal i ženy a na seznamu nacházíme hraběnku Kiniglovou i hraběte Kinigla, majitele panství a zámku v Mladé Vožici.
V zámeckých knihovnách narazíme na barokní mysliveckou literaturu, tištěnou ve francouzštině, angličtině, italštině, ale především v němčině. V Mnichově Hradišti a na Konopišti se nalézá spis Johanna Conrada Aitingera (1577-1673), nazvaný Krátká a prostá zpráva o čižbě - Kurzer und Einfaltiger bericht Von Dem Vogelstellen (1626), který je navzdory názvu nejúplnějším spisem o daném tématu. V řadě zámeckých knihoven nacházíme Dianino tajemství lovu na velkou a drobnou zvěř - Der Dianen hohe und niedere Jagdgeheimniss, dílo Johanna Täntzera (1633-1690) vyzdobené množstvím mědirytin. První díl Täntzerova spisu vyšel několikrát a v lipském vydání z roku 1734 je doplněn pojednáním Wilhelma von Pärson, císařského vrchního lesmistra působícího v Poděbradech. Tento exemplář se nachází v zámecké knihovně Loučeň, původně od Poděbrad nepříliš vzdálené, dnes uchovávané v centrálním depozitáři Knihovny Národního muzea. Na hradě Křivoklátě a v zámecké knihovně Lobkowiczů v Křimicích nacházíme Pojednání o lovu s puškou - Essai sur le chasse au Fusil (1781) od F. G. Magné de Maroles. V řadě zámeckých knihoven se setkáváme s jedním z nejslavnějších děl barokní lovecké literatury - s knihou Der Vollkommene Teutsche Jäger (Dokonalý německý lovec), vydanou roku 1719, Hanse Friedricha von Fleminga (1661-1726). Celé dílo o dvou svazcích je bohatě ilustrováno, pojednává nejen o lovectví, ale také o rybolovu, lesnictví, botanice, o historii lovu a o loveckém právu. Do vývoje myslivosti svými učebnicemi a abecedně uspořádaným slovníkem myslivosti zasáhli také otec a syn Karl (1686-1759) a Christian Wilhelm (1716-1791) von Helpe, také s jejich knihami se setkáváme v regálech zámeckých knihoven.
V 19. století pak již vycházejí odborné myslivecké časopisy a jejich vydávání pokračuje samozřejmě až do poloviny 20. století. Vzniká i česky psaná literatura lesnická a myslivecká, o jejíž vydávání se zasloužil v posledních desetiletích 19. století Jan Doležal (1847-1901), národní buditel, lesnický spisovatel a žurnalista, který chtěl vyplnit mezeru v českém lesnickém písemnictví. V roce 1872 začal vydávat první český časopis pro lesníky, myslivce a přátele přírody Háj, kterého vydal 31 ročníků. V roce 1883 opustil lesnickou profesi a přestěhoval se do Žďáru nad Sázavou, aby se mohl plně věnovat vydavatelské a literární práci. Jako přílohy Háje či jako samostatné časopisy vydával rovněž Domácnost, Lověnu, Rybářské listy, Zprávy lesnické, lovecké a rybářské, Lesní obzor, Poznámky rybářské, Poznámky myslivecké, Pro les, háj i lov, Lesní hajný, Naše domácnost, Z lesovny s přílohou Hovorna, Lesní besídku, O pěstování lesa, Lovectví a Českomoravské noviny. Také s některými z jeho časopisů se můžeme setkat ve fondech zámeckých knihoven.
Mezi autory lesnické a lovecké literatury nacházíme i šlechtice žijící na našich zámcích. K nejvýznamnějším z nich patřili potomci starého polského rodu rytíři Dombrowští. V roce 1859 zakoupil Rudolf Otto (Raoul) von Dombrowski (1833-1896) statek Úlice u Stříbra, po roce 1870 hrad Kámen. Na statku se snažil zdokonalit lesní hospodářství, na hradě uchovával řadu předmětů, z nichž proslula sbírka jeleních a srnčích parohů, údajně jedna z největších v Čechách. Nejen tato sbírka trofejí, ale i vydavatelská činnost rytíře Dombrowského svědčí o jeho velké zálibě v myslivosti. V roce 1882 vydal ve Vídni kalendář pro myslivce a přátele lovu a již před tím několik publikací s tématem myslivosti a lovné zvěře. Jak se praví v obecní kronice vesnice Kámen u Pacova, rytíř Dombrowski byl skutečný kavalír v pravém smyslu toho slova, byl velice náruživým střelcem a s velkou okázalostí pořádal na kamenském panství nákladné hony. Tato jeho vášeň byla také s největší pravděpodobností jednou z příčin, že kamenské panství upadlo do dluhů a bylo nutno je prodat. Vedle toho byl Dombrowski také konzervátorem Ústřední komise pro záchranu uměleckých a historických památek v Čechách. V zámecké knihovně Klášterec nad Ohří jsem narazil na drobnou, česky psanou brožurku Hromadná výstava plodin z polařství a lesnictví Království českého pořádaná se zřetelem na oběh látek, /kterou / seřadil Raoul rytíř Dombrovský. V Praze, nákladem spisovatelovým, 1873. Syn Raoula rytíře Dombrowského Ernst (1862-1917) byl šéfredaktorem loveckého časopisu Weidmann, podnikal zoologické výpravy na Balkán a publikoval stejně jako jeho otec básně a povídky s loveckou tematikou.
Autorem knih s loveckou tematikou byl i vynikající dendrolog a potomek starého, původem španělsko-portugalského rodu Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca (1860-1936). Ten vybudoval rozsáhlý park v Průhonicích, byl také náruživým horským turistou a nimrodem. V roce 1899 vydal v Berlíně knihu Kein Häger, kein Jäger, kterou nacházíme v zámeckých knihovnách v Dačicích a Velkých Hlušicích. S další jeho knihou Glückliche Tage. Jagdgeschichten aus fünf Jahzehnten. se můžeme setkat mimo jiné v zámeckých knihovnách Bečova nad Teplou, Bor u Tachova a Horšovský Týn.
V roce 1938 vychází ve Vídni kniha Jagdfibel, vyprávění Ferdinanda hraběte Černína, syna posledního rakousko-uherského ministra zahraničí, konzervativce, kterému je přisuzován výrok vox populi-vox hovězí, zde doplňují kresby jeho šlechtického kamaráda ze zámku Milešov Evžena hraběte Ledebura. Hrabě Evžen po skončení studia práv na pražské německé univerzitě podnikl studijní cestu po Severní Americe a Mexiku, v letech 1920-1929 byl poslancem za německé křesťanské socialisty v poslanecké sněmovně parlamentu ČSR. Dva z jeho synů padli v uniformě wehrmachtu na východní frontě, on sám byl po válce internován v Terezíně a krátce nato zemřel.