V životě jsem zastřelil dvacítku jelenů, osmatřicet divočáků a stovky zajíců i bažantů (Slovácký den

Polešovice
Mezi osmnácti střelci, kteří se o poslední listopadové sobotě zúčastnili v Polešovicích honu na drobnou zvěř, byl i třiasedmdesátiletý Vlastimil Balatý z Uherského Hradiště (na snímku). Široká veřejnost na Slovácku ho zná jako zubního lékaře, příslušníci Hubertova cechu jako aktivního, vtipného a dobromyslného myslivce. "Zubařině se věnuji devětačtyřicet let. Prvního září příštího roku tomu bude půl století od chvíle, kdy jsem jako zubař ošetřil prvního pacienta v někdejším Okresním ústavu národního zdraví Uherské Hradiště. Na den přesně za rok, tedy prvního září, se se zubařským povoláním rozloučím. Budu-li zdráv, s myslivostí rozhodně neskončím," poodhaluje své profesní plány Balatý, pro něhož jsou hony na drobnou zvěř svátkem. Svátkem těch, kterým se stala myslivost druhým já se vším všudy, co tento pojem přináší.
"Být myslivcem, to není jen si vhodit flintu přes rameno a jít si do revíru něco zastřelit. Je to celoroční soustavná péče o zvěř a práce pro přírodu," zní vyznání Balatého.
Příslušníkem Hubertova cechu se stal před šestatřiceti lety v Boršicích. "V roce 1980 jsem si udělal zkoušky pro myslivecké hospodáře, o dva roky později vyšší zkoušky z myslivosti a pak jsem byl dvacet let výkonným komisařem myslivecké zoologie. Z tohoto oboru jsem za tu dobu přezkoušel několik stovek uchazečů o první lovecký lístek," svěřuje se Balatý, který letos absolvoval zatím pět podzimních honů a do konce roku by chtěl stihnout nejméně další čtyři.
"Šestnáct let jsem v Polešovicích na honu nebyl, takže jsem se chtěl podívat, kdo z těch mých vrstevníků ještě žije a kolik zvěře tu mají. Na výsledku honu se ale podepsalo nepříznivé počasí," líčí nimrod cestu několika lečemi polešovického víkendového honu, kdy únava prodlužovala každý krok v rozbláceném terénu. Nebylo ostatně divu, protože studený vítr a dešťové přepršky daly ten den všem lovcům pořádně zabrat.
Vzápětí Balatý zavzpomínal na hony v minulosti a jejich bohaté výřady. "V osmdesátých letech minulého století, kdy jsme měli v Boršicích bažantnici, se před honem z jejích voliér vypustilo do revíru šest set bažantích krasavců a na výřadu jich skončilo přes pět stovek," rozplývá se Balatý, pro nějž se myslivost stala součástí života.
"Prožil jsem hodně mysliveckých příhod, na které rád vzpomínám. Za největší životní úlovek považuji jelena, nerovného čtrnácteráka, jehož paroží bylo oceněno bronzovou medailí. Byl uloven v Bílé Vodě na Jesenicku. Takového dnes v Chřibech snad ani nespatřím," říká smutně myslivec, který kromě holé zvěře spárkaté skolil dvacet jelenů, osmatřicet divočáků a prošpikoval broky stovky zajíců a bažantů.