Nemám v lásce myslivce (24 hodin)

Náš pes nesmí ven. Ani děti nesmějí ven.
Na polích nad domem totiž probíhá hon. Honí se tu zelené kamizolky za tím jediným párkem zajíců. Honí se za samotářským bažantem Pepou, který nás v zimě časně ráno budí ze spaní. Honí se za jedinou místní liškou a jezevcem, kteří možná skončí v nějaké důmyslné pasti a poslouží jako návnada v kruté hře norníků. Prošpikována broky pak budou zvířata vyskládána do řady jako ubohá trofej, která se kvůli množství olova v těle nebude dát jíst.
Obávám se, že myslivci už dávno nejsou jako hajný Robátko, totiž především ochránci přírody.
Někteří jezdí krmit budoucí kořist do chráněné krajiny klidně terénními vozy. Jejich zábava je podivná, stejně jako jejich lobbistické zázemí. Jakmile jde o hon, většině hodnostářů se rozsvítí očička. Že by lovecký pud?
Touha zabít? Láska k uniformě? Musím m přiznat, že to je mimo mé chápání. .

Názory autora se nemusí shodovat s názory redakce