Uspořádali jsme hon a setkali se s divočáky (Jihlavské listy)

Kolem naší dědiny, která se nachází v lůně Vysočiny, se rozkládají hvozdy povětšinou s lesním porostem. Vnosem středu proto máme pět myslivců, kteří dohromady tvoří mysliveckou organizaci. Při posledním sčítání zbraní jsme zjistili, že v naší dědině registrujeme dvě kulovnice, tři brokovnice, jednu malorážku, jedí velkorážku, 66 manželek a přibližně stejný počet tchyní. To je na našu dědinu docela slušný i arzenál.
My ostatní mužové jsme založili Klub honců. Letos na jsme se usnesli, že uspořádáme šeobecný hon. Nic jsme si od neslibovali, říkali jsme si, že když uvidíme dva zajíce a jednoho bažanta, že to budeme považovat za úspěch.
Ovšem domluvili jsme se, že po honu uspořádáme v hospodě U modrého čmoudu Zvěřinový hody. Nic jsem proti tomu neměl, zvlášť když mě starosta Půlpoupě navrhl coby čestného hodového předsedu. Usmysleli jsme si, že koupíme čtyři kila hovězího a čtyři kila vepřového masa a hospodský uvaří pravý Zvěřinův guláš.
Moji kolegové mě ujišťovali, Ze vepřové a hovězí maso ve zvěřinovém guláši vůbec neznačí, že by mě považovali za prase či vola, ale u některých jsem si nebyl až tak jistý. Pro klid v rodině jsme na piknik nepozvali naše manželky
partnerky a zajistili jsme si tím doma klid nejmíň na týden. V sobotu ráno jsme vyrazili hon všichni v zeleném.
Myslivci povinně, my ostatní co dům dal. Starosta Půlpoupě se pyšně nesl v uniformě majora lidově demokratické armády a stal se nejvyšší šarží na našem honu. Ze zbraní jsme si sebou vzali jen jednu nenabitou vzduchovku, protože lov nebyl to hlavní. Chtěli jsme se jen projít, aby nám vytrávilo. Došli jsme v pospolitosti až k remízku, kterému říkáme Milenecký háj. V křoví jsme zaslechli nepřátelské mručení. Pak se to stalo.
Z remízku se na nás vyřítili nejmíň 50 divočáků a hnali ná v rojnici k dědině. Teď už bylo jedno, zda má někdo uniformu majora či četaře. Naštěstí hospoda U modrého čmoudu stojí na okraji dědiny. Všichni jsme se vřítili do lokálu a na poslední chvíli zabouchli dveře. Divočáci hospodu oblehli a odvahu si dodávali bojovým rykem, my slivovicí. Lámali jsme si hlavy, jak se divočáků zbavíme. Až přišel Jura Habasů s návrhem
"Pánové, jednou jsem doma zkaženým pivem opil prase domácí do němoty. Proč to nezkusit s divočáky?" Hospodský se vymlouval, že žádné zkažené pivo nemá, a ták jsme mu padesátku piv zkazili litrem rumu. Nemusím snad říkat, že nám při kažení tekly slzy proudem. Vyšoupli jsme nádobu za dveře a ryk se změnil v chlemtání. Pochvíli s ozvaly duté rány, jak divočáci padali na zem. Franta Mrakšů zašel domů pro traktor a znavená těla divočáků jsme odvezli zpátky do lesa.
Zvěřinový hody se vydařily, pouze nás nikdo neodvezl a museli jsme svá znavená těla domů dopotácet sami.