Úder k poctě Hubertově (MF plus)

K podzimu a do české kuchyně patří bažantí pečínka i polévka z bažantí slepičky stejně jako další zvěřina. To jen televizní reklamy vnucují našim ústům zaručeně zdravé lahůdky, po jejichž konzumaci budeme bez žaludečních potíží a se stolicí pravidelnou... Taková domácí paštika z bažanta ale také neuškodí. Kdo má navíc možnost legálně si opatřit skvěle chutnajícího opeřence jinak než koupí v obchodě, je o další zážitky bohatší.

Polévka na duši a začátek
Bažant byl v Čechách znám už v 11. století na rozdíl od německých zemí nebo Francie, kde patřil k takovým vzácnostem, že například Filip hrabě Burgundský ještě ve 14. věku údajně složil přísahu, že podnikne výpravu proti Turkům, při "svaté Panně, dámách a bažantu". Leč od teorie k praxi - jeden z posledních krásných říjnových dnů, kdy ranní mlha ochotně vstává a odhaluje barvy podzimu, vítá bažantnice dobré dvě desítky honců a jejich psy, kteří tuší, že za několik okamžiků se zase ocitnou prostřed výstřelů, volání, bušení klacků o stromy a troubení na lesní roh. K rozhořelému ohni se také přichází ohřát desítka lovců, kteří strávili noc v lovecké chatě, ale to ohřívání je spíše symbolické a společenské, s potřásáním rukama mezi starými známými, neboť všechny hřeje dobrá a silná bažantí polévka, kterou je nakrmili správce bažantnice Jura a hospodyně Maruška. Prostor k výřadu, ohraničený chvojím, vítá střelce s růžovými mašlemi na klobouku na straně jedné a honce v oranžových vestách na straně druhé. Bezpečnost ano, ale oční nerv dostává uprostřed zeleně zabrat stejně jako jemnocit fotografův. Lesní roh hlaholí slavnostní "Vítáme vás", vedoucí honu říká, co se bude lovit, a už se vyráží.

Konec škodné
Hned první leč dává tušit, že zamýšlený počet bažantů bude sloven. Činí se střelci i honci, psi se na povel pouštějí za každým "křídlovaným", tedy poraněným bažantem. Vše jde jako na drátkách. Po každé leči honci přinášejí bažanty k výřadu, který se začíná lesknout kovovou barvou peří.
Troubení lesního rohu zve překvapivě na svačinu spojenou s obědem - ani se nechce věřit, že poledne je už za námi.
Odpolední program má však zpestření.
Ze strany v křoví neviditelných honců se najednou ozývá volání: "Sem, sem se psem! Honem!" Vzápětí dává zuřivý štěkot tušit, že tentokrát není cílem bažant. To potvrzuje i hlasité oznámení, že "je na stromě", což by u toho ptáka bylo jaksi samozřejmé.
Výstřel a listím tlumený, přesto poměrně hlasitý dopad už nechává tušit to, co o chvíli později potvrzuje úspěšný střelec. Obětí jeho přesné mušky se stává mýval, nevítaný host v bažantnici, který si ke spravedlivému rozhořčení jejího správce pochutnává na vajíčkách i kuřatech těchto ptáků.

Transport
Ke slavnostnímu závěru celého honu patří nejen hodnocení, oheň k poctě zvěře, ale tentokrát i slavnostní pasování. Mývalové byli sloveni nakonec dva. Oba šťastní střelci mají na svém kontě mývala poprvé, a tak je čas na slavnostní pasování. Střelci si budou moci říkat "lovec mývalů", což doloží i později vyhotovený pasovací list. Ceremoniál může vykonat jen ten, kdo už stejný druh zvěře slovil. Správce Jura takovým lovcem je a vyzývá prvního k pokleknutí, vytahuje z pochvy pasovací tesák, přikládá ho potřikráte na pravé rámě lovce a předříkává předepsanou formuli. "První úder k poctě Hubertově platí," vzývá svatého patrona všech myslivců, "svou přízeň, patrone, rač nám zachovati!" Druhé přiložení doprovází přání, aby lov byl vždycky alespoň tak úspěšný jako tento a třetí je pak vedeno "pro čest a slávu naší české myslivosti". Mlha, která se opět pomalu snáší, zahaluje spolu s kouřem dohasínajících ohnišť těch několik zbylých pírek, která připomenou, kolik kuchyní v příštích dnech provoní pokrm, jemuž právem patří označení sváteční.