Když zazní halali (Květy)

Lov je starý jako lidstvo samo. V dávných časech člověk pronásledoval mamuty, zubry, losy, soby nebo jeleny a motorem jeho chování byl pouze hlad. Používal kameny, oštěpy, luky i různé druhy pastí a šance lovce a oběti byly vyrovnané. Někdy se zvěř sama změnila v útočníka a proháněla pralidi terénem. Dnes moc šancí nemá. Lovci vysoké a černé zvěře mají k dispozici přesné dalekonosné zbraně s dalekohledy a přehradě dvouhlavňových brokovnic při honu jen sem tam uletí nějaký bažant a zdrhne pár ušáků.
Lov je tradiční druh společenské zábavy, zdroj adrenalinových zážitků, touha po trofejích a také kasička na peníze. Vše musí samozřejmě probíhat v souladu se zákony, v opačném případě by šlo o pytláctví. S lovem je spojena mimořádná míra etiky. Ten, kdo rozhoduje o životě a smrti jiného tvora, by měl být morálně na výši. Myslivci nechovají zvěř proto, aby byla zabíjena pro obživu a zábavu, ale aby v přírodě regulovali její přiměřené počty a sledovali také její zdravotní stav. Aby se úbytky doplnily, vypouštějí uměle odchované bažanty, zajíce a další.

Za pytláctví byla smrt
Organizovaný hon je pro myslivce a nimrody jistá forma odměny za péči o les. A také tradice! Postupem času a vývojem společnosti se nutnost zabíjet zvěř kvůli masu a kůži měnila ve výsadu. Hony se staly společenskou událostí a nejoblíbenější kratochvílí šlechty. Na hradech a zámcích se trénovala střelba luky a kušemi, chovali se speciální koně, vysoce ceněni byli také lovečtí psi. Byli cvičeni tak, aby kořist vystopovali a uštvali. Špičku mezi loveckými zvířaty představovali orli, rarohové, jestřábi a sokoli, protože naučit je lovit menší opeřence a zajíce bylo časově náročné.
Počátkem středověku zabíraly v Evropě značnou část území rozsáhlé pralesy bohaté na zvěř. Během let však lidé mnoho z nich proměnili v pole. Proto už v 11. století byla část lesů vyčleněna jen pro lov. Říkalo se jim královské hvozdy a za pytlačení v nich hrozila i poprava. Obliba společných lovů vyvrcholila v 17. století a právě tento čas bývá v souvislosti s velkorysými hony, loveckými slavnostmi a kultem trofejí označován jako zlatý věk myslivosti. Od té doby se datuje i začátek uctívání patrona myslivců sv. Huberta a patrona lovců sv. Eustacha.

Šoulá se už 160 let
Cíl šlechtických honů v Anglii a Francii byl zvěř jen uštvat a po odchycení vrátit k chovu do obor. Samozřejmě kromě škodné. Pro tento účel byla šlechtěna už od 14. století plemena silných, vytrvalých a rychlých psů s výborným čichem. Libůstka šlechty se ocitla na vrcholu popularity v 18. století. Rozšířila se po celé Evropě a zakotvila i v Čechách. První hon na koních s pomocí psí smečky, tzv. parforsní, uspořádal v roce 1836 na svém chlumeckém panství Oktavián Kinský a už o pár let později se hony staly pro místní šlechtu běžnou zábavou. Po roce 1848 vydal císař František Josef I. říšský patent o myslivosti, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy. Byly zavedeny i nové techniky lovu: např. čekaná, vábení, společné hony, kruhová leč, naháňky, šoulačka (lovec sám prochází neboli šoulá po stopách zvěře a snaží se k ní přiblížit na dostřel).

Myslivecká latina
Vedle obvyklých honů se udržuje i tradice pořádání Hubertových jízd. Ty na podzim uzavírají jezdeckou sezonu a muži i ženy na koních vyzkoušejí své kvality při pronásledování "lišky" - jezdce s připnutým liščím ocasem na rukávu.
Košatý myslivecký jazyk se začal utvářet v 16. století, ale jeho kořeny jsou starší. Josef Jungmann posbíral zhruba 1 500 mysliveckých výrazů! Považte sami: chvost, kelka, klín, lyra, oháňka, pírko, proutek, prut, štětec, tatrč, tatrček a veslo - 12 výrazů jen pro ocas!
K lovu patří hudba. Do středověku se troubilo na zvířecí roh, později na plechový. Z něj se časem vyvinula tzv. lesnice a finálně lesní roh, který přispěl ke vzniku kategorie lovecké hudby a komponování drobných skladeb.

Na lov s foťákem
Nekrvavá, ale často také adrenalinová záležitost jsou lovy beze zbraní. Nepadají při nich výstřely, lovci-fotografové jen tiše zmáčknou spoušť, jakmile mají na mušce (tedy v hledáčku kamery či na displeji) divoce žijící zvířata. Někdy to dá při čekání nebo sledování zvířat pořádně zabrat, ale výsledky pohladí na duši. Třeba "ulovenému" jelenovi s trofejním parožím to na snímku bude slušet mnohem víc, než kdyby jeho preparovaná hlava visela někde na zdi. *

Myslivecké kameňáky
* "Rychle, podívej, to je parádní jelen!" ukazuje myslivec kolegovi. "Ten má větší parohy než já!" * Hajná připomíná manželovi: "Františku, zítra to bude přesně pětadvacet let, co jsme se brali. Měl bys zastřelit bažanta!" Myslivec na to: "Prosím tě, copak ten chudák za to může?" * Bavili se dva lovci: "Můj Azor je velice inteligentní tvor." -"Všiml jsem si. Kdykoli zamíříš, lehne si za strom!"

Lidská duševní choroba?
* Odpůrci lovu tvrdí, že vede k prořídnutí nebo vyhubení zvířecích druhů a narušuje rovnováhu ekosystémů. Od 17. století byla údajně lovem a ničením přirozeného životního prostředí vyhubena více než polovina druhů ptáků a ještě více druhů savců.
* První prezident SRN Theodor Heuss měl na pořádání honů vyhraněný názor: "Lov je jen zbabělý opis jinými slovy zvláště zbabělé vraždy tvora, který je bez šance. Lov je vedlejší forma lidské duševní choroby."

15x z mysliveckého slovníčku
Buchtování - vyrývání drnů a kusů půdy divokými prasaty
Čiřikání - hlas např. koroptví
Fialka - aromatická kožní žláza u kořene liščí oháňky
Háky - dolní i horní špičáky samice divočáka
Halali - slavnostní fanfára na lovecké rohy k uctění zvěře
Kaliště - bahnité místo navštěvované černou i jelení zvěří
Kelce - horní špičáky jelení a srnčí zvěře (též osny)
Kozlice - dlouhá palná zbraň se dvěma hlavněmi nad sebou
Lízák - jazyk zvěře
Metání - vrh mláďat prasat i šelem
Osiny - hrubé štětiny divokých prasat
Píchák - zobák lesní sluky
Ryj - rypák divokých prasat
Tatrč - ocas tetřeva, tetřívka, dropa a krocana
Výřad - místo, na němž je uložena veškerá zvěř ulovená na honu

Orientační ceník trofejové zvěře
Jelen evropský  50 000 až 800 000 Kč
Muflon              50 000 až 200 000 Kč
Daněk              40 000 až 150 000 Kč
Jelen sika         30 000 až 100 000 Kč
Divoké prase    10 000 až 100 000 Kč
Srnec                5 000 až 30 000 Kč

Stopka honu na lišku V Anglii a Walesu platí od roku 2005 zákon zakazující hon na lišku, přes 300 let tradiční zábavu britské šlechty. Vztahuje se na hon lišek, norků, zajíců i vysoké zvěře s pomocí psů. Lov byl krutý hlavně proto, že smečka psů někdy zvěř štvala i hodiny, takže jí způsobila velký stres a extrémní vyčerpání. Teprve pak dostali psi pokyn, aby zvíře roztrhali.