Honicí pes může v zápalu ztratit svého vůdce (Valašský deník)

Hošťálková
Čtyři místa zůstala volná: tak malý byl zájem majitelů honicích psů ze vsetínského okresu při letošních zkouškách na konci října v Hošťálkové u zdejší myslivecké chaty. Uspělo při nich přitom pouze šest z osmi přihlášených účastníků. Jeden neposlouchal, druhý se zaběhl v zápalu lovu až do Rajnochovic. Zkoušky psích honičů pořádá na Valašsku každým rokem Okresní myslivecký spolek Vsetín. Jedná se o "psí" zkoušky vyššího typu, kterých se může zúčastnit pouze dvanáct zájemců. "Jejich úspěšné absolvování dává kvalifikaci psům k lovu černé zvěře, tedy divočáků," vysvětlil jednatel spolku Jan Janoušek. "Měli jsme tak nakonec při posledních zkouškách čtyři místa volná. Ale původně přihlášení vůdcové se předem omluvili, protože jim pejsci nepracovali v přípravném období tak, aby byli pro složení zkoušky způsobilí," dodal Janoušek.
Nejen pro myslivce, ale hlavně pro samotné psy je zkouška velmi náročná. Vedle ostrosti na černou zvěř musí prokázat například také potřebnou a dostatečnou orientaci, pracují přitom na stovkách hektarů, kde se musí umět orientovat a vracet zpátky k pánovi při vzájemném kontaktu při lovu a vyhledávání zvěře. "O to je to složitější. Jeden pes se dokonce letos dostal až do Rajnochovic, čímž ze zkoušek vypadl, protože neprokázal schopnost náležité orientace," vysvětlil Janoušek.
Druhý z neúspěšných psů neprošel letos kvůli celkové poslušnosti, která je při zkouškách jedním z ukazatelů. Byl takřka neovladatelný. Tento norský losí pes, kterého tamní obyvatelé užívají jako pomocníka při lovu losů, na vyžadovanou poslušnost při zkouškách na Valašsku tentokrát nestačil.
Psi při zkouškách dokazují před zkušební komisí nejen svůj "nos", ale i to, jak umějí nahánět lišku, zajíce, divočáka nebo vysokou zvěř, jak hlasitě štěkají při nahánění zvěře ke střelci. A musejí se samozřejmě umět vrátit pokaždé ke svému pánovi, aby dostali pochvalu. Tentokrát se to na Valašsku nepodařilo dvěma z nich.