Poslední královský hon (Rakovnický deník)

Křivoklátsko/ Zejména v době, když Křivoklátsko od roku 1685 nepatřilo králi, ale Valdštejnům. Toto období se může pochlubit i tím, že při honech byli příslušníci císařského dvora. Bylo to v letech 1721, 1723 a 1730, kdy se u nás lovem bavila císařovna Alžběta Christina a její manžel, císař Karel VI. Šlo o hony na vysokou zvěř, při nichž byla zvěř stahována i ze vzdálených revírů a po řadu dní předem natlačována k místu honu. Takový hon vedl k rekordnímu výsledku.
V roce 1721 se začalo lovit v 10 hodin u Nového Domu, kde revír se sochou sv. Jana Nepomuckého byl později pojmenován revírem sv. Alžběty, když císařovna za jediný den zde skolila celkem 138 kusů vysoké.
Druhý slavný hon se konal o dva roky později, v roce 1723, kdy byl Karel VI. korunován českým králem a navštívil Lány. To lovil sám císař projížděním oborou v těžkém loveckém voze (je dodnes uchován ve sbírkách hradu Křivoklátu) s otáčivou židlí, aby mohl pálit do všech stran. Skolil celkem 120 kusů vysoké. Pohoštění bylo připraveno u hájovny U tří stolů, kde u jednoho stolu bylo jídlo pro panstvo, u druhého pro myslivce a u třetího pro honce.
Třetí hon Alžběty Christiny v roce 1730 byl v Luženském revíru a byl trochu jiný. Velké množství honců a fořtknechtů nahánělo zvěř císařovně na koních. Císařovna tehdy složila 46 jelenů.
Letos 28. října tomu je devadesát pět let, kdy byl v oddělení Marjánčina nad Klíčavským luhem uspořádán v roce 1913 hon na černou zvěř pro následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. To je osoba, z jejíhož zavraždění 28. 6. 1914 v Sarajevu vznikla první světová válka.
Černá zvěř sem byla předtím stažena a ohražena laťovou hradbou a drátěným plotem. Plot byl otevřen pouze u zásedu slavného hosta. Zvěř vyháněl lesní personál. Postupoval na vysokých laťových lávkách dříve zhotovených a plašil černou zvěř "sviňskými ostěpy". Byly to 30 cm dlouhé kovové píky na 1,5 m dlouhých dřevěných tyčových násadách. Lávky chránily nadhánějící, ale i střelce před vrátivšími se zdivočenými postřelenými kusy. D'Este na svém zásedu pročítal vídeňské noviny, a když vyrazil kňour, myslivec se dotkl následovníkova ramene a podal mu nabitou zbraň. Arcivévoda tehdy složil 77 kusů černé a několik kusů postřelil. Přes všechny nemyslivecké výhody, přichystané pro vzácného hosta, prý byl Ferdinand d'Este střelcem dobrým. Trofeje posílal na zámek Konopiště. Tam trofeje zůstaly i po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918.
Připomeňme si, že následník trůnu střílel v lánské oboře v Kocourkové už před třemi lety dnes vzpomínaného posledního královského honu. Tehdy jako triumfální zakončení leče připravovali myslivci pro arcivévodu neobyčejný kus, kterému říkali Vojta. Po několikadenním stopování kňoura objevili u kalu na Pustince. Od kalu až k bedně, v níž byli chycení jeleni posíláni do Pardubic na štvanice, byla nasypána kukuřice. Vojta sledoval lahůdku a nechal se v bedně zaklapnout. Na valníku ho převáželi tam, kde byl dychtivně očekáván. Ale rozzuřený kňour silou své mohutné hlavy vyrazil přední čelo svého vězení a byl na svobodě. Od toho lapení byl opatrnější a přestěhoval se do houštin za Klíčavou. Tam ho teprve po letech náhodou složil v místech na "Lánské vozové" bývalý hrabě Clan Martinic ze Smečna.
Překvapení střelce bylo potvrzeno nejistou ranou do páteře zadku kňouta. Teprve třetí rána z manlicherovky kňoura dodělala. Vyvržený Vojta vážil 185 kg. Zbraně (kly-zuby) byly dlouhé 12 cm. Majitel smečenského panství Clan-Martinic poslal unikátní úlovek k vycpání do Vídně. Kňour byl vycpán v poloze postřelení po prvé ráně, když klesl na zadek.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem při prohlídce slánského muzea v roce 1991 vycpaného Vojtu v přírodopisném oddělení objevil.