Není pravda, že je zvěř v horách přemnožená (Valašský deník)

* Co pro myslivce na Valašsku znamená hlavní lovecká sezona?
V našich honitbách jde o soustředění zvěře do lokalit, kde je dostatek žíru a možnosti potravní nabídky. Zvěř je přikrmována, případně jsou otevírána takzvaná zvěřní políčka k tomu, aby si našla cestu do těchto lokalit. Stále totiž trpíme tím, že se v naší oblasti málo zemědělsky hospodaří, je tady hlavně pastevectví a nejsou pěstovány atraktivní plodiny, které by knámlesní zvěř přitahovaly.

* Všeobecně se hovoří o přemnožení zvěře. Jaká je situace u nás?
Ani u černé zvěře, tedy divočáků, tomu tak není. A když už se stahuje do míst, kde se pěstuje kupříkladu kukuřice,máme pak problémy lovit ji v rozsáhlých a frekventovaných komplexech, jako je tomu například u Jablůnky. Čekáme proto, až se tyto plodiny z polí sklidí a zvěř se přestěhuje do lesa. V lesních honitbách, kde jsou k tomu vhodnější podmínky, se už pak dá efektivněji lovit. Obecně lze ale říci, že se ani u jednoho druhu zvěře na Valašsku nejedná o přemnožení.

* Jaké jsou tedy její skutečné stavy?
Jsou na standardní výši, která odpovídá nadmořské výšce a charakteru zdejší přírody. Do našich horských pásem se pouze stahuje vysoká zvěř na říjiště. Všechno je limitováno potravní nabídkou, proto zcela odmítáme tvrzení o tom, že je v našem okrese zvěř přemnožena. Není to prostě pravda. Může samozřejmě dojít k místnímu soustředění zvěře, ale to u nás hrozí pouze v předjarním období, kdy se stahuje do kotlin a na jižní svahy. Ale kdybychom tyto počty promítli plošně po celém území okresu, dá se říci, že jsme dokonce pod průměrným stavem zvěře.

* Kolik myslivců se na Valašsku stará o lesní zvěř?
Máme smluvní vztahy s jedenadevadesáti mysliveckými sdruženími v okrese, o zvěř se celý rok stará a loví ji pak podle plánů téměř osmnáct set členů. Minimální výměra lesní honitby je přitom pět set hektarů.

* Jaké je věkové složení sdružení ?
Členem mysliveckého sdružení se může stát zájemce starší osmnácti let, ale máme samozřejmě i podstatně starší členy. Nejstarším je František Hatlapatka z Prostřední Bečvy, který se narodil v roce 1915.

* Staráte se také o myslivecký potěr?
Máme osm kroužků mládeže po celém okrese, které vedou zkušení vedoucí. Mnozí z nich se věnují této práci pětadvacet, třicet let. Připravují je po teoretické stránce k soutěži O zlatou srnčí trofej, která vrcholí vždy na konci školního roku. Děti chodí do přírody, starají se v lese o myslivecká zařízení, vyrábějí ptačí budky.

* Co za to vedoucí kroužků mají?
Nic. Jedinou odměnou je jim morální ocenění od ostatních členů mysliveckých sdružení, kteří si jejich práce váží. Dávají tak mladým zájemcům o přírodu a myslivost své srdce na dlani. Třeba takový Josef Skalík z Hutiska se této práci věnuje vlastně celý život a v lese tráví většinu volného času. A dokud mu to zdraví dovolí, je na hutiské škole s dětmi na schůzkách každý týden. I proto jsou zdejší děti vždycky při okresním kole soutěže O zlatou srnčí trofej nejlepší.