Křivoklátští trubači - sto a dva roky (Rakovnický deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Křivoklátsko je v mysliveckém světě pojem, který sahá hluboko do historie. Dokonce až do dob, kdy se o myslivosti v dnešním slova smyslu vlastně ani hovořit nedá.
Křivoklátsko bylo už v dávných dobách oblíbeným lovištěm českých knížat a pak králů. A není se čemu divit. Romantická krajina, rozsáhlý lesní komplex, divoká příroda, nebývalé množství zvěře - a to všechno kousek za branami sídelního města. Lovil zde již v letech 1004 - 1012 kníže Jaromír, po něm Břetislav II, který pak ve Zbečně roku 1100 našel svou smrt. Křivoklátské lesy si zvlášť oblíbil král Přemysl Otakar I, ale i císař Karel IV či král Václav IV. Všichni ve zdejších lesích i loveckých hrádcích trávili se svými hosty a přáteli mnohou chvíli při okázalých honech i rozmarných hostinách.
Se zdokonalováním umění místních lovčích a myslivců se s postupem času utvářely i lovecké tradice, ke kterým bezesporu patří i lovecká hudba. A nejednalo se pouze o lovecké signály, kterými se předávaly povely při společných lovech, ale i o slavnostní fanfáry, kterými se uváděly často i významné společenské akce.
V pamětech Rudolfa Maxery se zachovala zpráva o osmičlenném křivoklátském mysliveckém trubačském sboru, který si zřídil kníže Max Egon II.
"Zřízení tohoto sboru bylo oznámeno výpisem honební komise ze dne 28. listopadu 1906 (tedy přesně 100 let před založením současného sboru). Ve sboru působil revírník Jan Stross, revírník Karel Hackenberger, revírník Jindřich Pergl, revírník František Siegel, hajní Antonín Bendl ml., Josef Strougal st. i ml. a hajný Haufler st. později byli Strougal a Haufler vyměněni hajnými Krobem a Pelcmanem. Trubači měli nárok na dvojnásobné diety a při nízkých honech každý dostával zajíce nebo bažanta. Vystupovali na společenských loveckých akcích. Netroubili jen zahájení a ukončení lovu, ale i řadu signálů, které pomáhaly zajišťovat hladký průběh jednotlivých lečí. Sám kníže Fürstenberg měl stříbrnou trubku a uměl na ni zatroubit všechny signály. Zajímavé je, že sbor neměl k dispozici žádný notový materiál a učil se troubit podle sluchu.
(Převzato z článku Tomáše Bednaříka O knížecím trubačském sboru) Křivoklátská myslivost ovšem zdaleka nepatří jen minulosti. Má i svou bohatou současnost. Křivoklátsko stále ještě láká myslivce svou bohatostí zvěře i překrásnou přírodou, která požitek z lovu mnohonásobně násobí. Co ale v poválečném období Křivoklátu chybělo, to byl místní trubačský sbor. Byli tady sice vždy jednotliví trubači, kteří dokázali sólově nebo ve dvou zatroubit při různých akcích, ale na významnější události bylo nutno zvát trubačské sbory odjinud.
Z iniciativy lesní zprávy LČR Křivoklát se na podzim v roce 2006 sešlo několik myslivců, kteří byli schopni na různé úrovni zahrát pár loveckých signálů a shodli se na tom, že jediná cesta, jak něčeho dosáhnout, je utvořit skupinu a pravidelně cvičit. Atak byl položen formální základ souboru, který si dal jméno Křivoklátští trubači a začal na sobě systematicky pracovat. Vedoucím souboru byl demokraticky zvolen Ing. Zdeněk Bechynský, jediný v současné době činný muzikant. Všichni ostatní jsou amatéři, které prostě jen baví občas si zahrát. Zachovali jsme si širokou akademickou svobodu, zkoušky jsou jedenkrát za čtrnáct dní. Ne všem ale pracovní vytížení dovoluje dodržovat zkouškovou docházkovou kázeň.
Složení souboru se ustálilo na osmi lidech: Ing. Zdeněk Bechynský (borlice), Marek Buba (borlice), Petr Buba (borlice), Ing. Zdeněk Ešner (lesnice), Ing. Miroslav Pecha (borlice), Ing. Jiří Pour /lesnice), Lukáš Vápeník (borlice), Jiří Záhora (borlice). V letošním létě vstoupil do souboru Milan Gregor (lesnice). Organizačně se Křivoklátští trubači začlenili do občanského sdružení Křivoklátští hudci.
Shodli jsme se na tom, že zatím nebudeme uvažovat o účasti na trubačských soutěžích. Jednak toho zatím ještě tolik neumíme a pak chceme býti spíše tělesem pro mysliveckou praxi. Za samozřejmost považujeme účast na loveckých akcích, kterých bylo v loňské sezoně tolik, že bychom se museli většinou rozdělit, abychom to vůbec stihli. Absolvovali jsme i řadu dalších vystoupení. Od zahajování lesnických a mysliveckých plesů přes zkoušky adeptů myslivosti, myslivecké sněmy, přehlídky trofejí, kynologické a další příležitostné myslivecké akce až po poslední rozloučení s našimi kamarády. Osobně si ceníme tak významných vystoupení, jakými bylo např. přivítání prezidenta Klause se saským ministerským předsedou při vstupu do Lánské obory nebo přehlídka shozů z Lánské obory, na které jsme společně se souborem vojenských lesů Libava - ZUŠ Polštát - uvítali paní Livii Klausovou.
Hrajeme běžné věci od Dyka, Semelenta, Koželuha i něco z německých fanfár.
Je dobře, že myslivecká hudba prožívá v poslední době určitou renesanci a že se stále více mladých lidí věnuje tomuto užitečnému a současně nesmírně pěknému koníčku.
Křivoklátsko bylo už v dávných dobách oblíbeným lovištěm českých knížat a pak králů. A není se čemu divit. Romantická krajina, rozsáhlý lesní komplex, divoká příroda, nebývalé množství zvěře - a to všechno kousek za branami sídelního města. Lovil zde již v letech 1004 - 1012 kníže Jaromír, po něm Břetislav II, který pak ve Zbečně roku 1100 našel svou smrt. Křivoklátské lesy si zvlášť oblíbil král Přemysl Otakar I, ale i císař Karel IV či král Václav IV. Všichni ve zdejších lesích i loveckých hrádcích trávili se svými hosty a přáteli mnohou chvíli při okázalých honech i rozmarných hostinách.
Se zdokonalováním umění místních lovčích a myslivců se s postupem času utvářely i lovecké tradice, ke kterým bezesporu patří i lovecká hudba. A nejednalo se pouze o lovecké signály, kterými se předávaly povely při společných lovech, ale i o slavnostní fanfáry, kterými se uváděly často i významné společenské akce.
V pamětech Rudolfa Maxery se zachovala zpráva o osmičlenném křivoklátském mysliveckém trubačském sboru, který si zřídil kníže Max Egon II.
"Zřízení tohoto sboru bylo oznámeno výpisem honební komise ze dne 28. listopadu 1906 (tedy přesně 100 let před založením současného sboru). Ve sboru působil revírník Jan Stross, revírník Karel Hackenberger, revírník Jindřich Pergl, revírník František Siegel, hajní Antonín Bendl ml., Josef Strougal st. i ml. a hajný Haufler st. později byli Strougal a Haufler vyměněni hajnými Krobem a Pelcmanem. Trubači měli nárok na dvojnásobné diety a při nízkých honech každý dostával zajíce nebo bažanta. Vystupovali na společenských loveckých akcích. Netroubili jen zahájení a ukončení lovu, ale i řadu signálů, které pomáhaly zajišťovat hladký průběh jednotlivých lečí. Sám kníže Fürstenberg měl stříbrnou trubku a uměl na ni zatroubit všechny signály. Zajímavé je, že sbor neměl k dispozici žádný notový materiál a učil se troubit podle sluchu.
(Převzato z článku Tomáše Bednaříka O knížecím trubačském sboru) Křivoklátská myslivost ovšem zdaleka nepatří jen minulosti. Má i svou bohatou současnost. Křivoklátsko stále ještě láká myslivce svou bohatostí zvěře i překrásnou přírodou, která požitek z lovu mnohonásobně násobí. Co ale v poválečném období Křivoklátu chybělo, to byl místní trubačský sbor. Byli tady sice vždy jednotliví trubači, kteří dokázali sólově nebo ve dvou zatroubit při různých akcích, ale na významnější události bylo nutno zvát trubačské sbory odjinud.
Z iniciativy lesní zprávy LČR Křivoklát se na podzim v roce 2006 sešlo několik myslivců, kteří byli schopni na různé úrovni zahrát pár loveckých signálů a shodli se na tom, že jediná cesta, jak něčeho dosáhnout, je utvořit skupinu a pravidelně cvičit. Atak byl položen formální základ souboru, který si dal jméno Křivoklátští trubači a začal na sobě systematicky pracovat. Vedoucím souboru byl demokraticky zvolen Ing. Zdeněk Bechynský, jediný v současné době činný muzikant. Všichni ostatní jsou amatéři, které prostě jen baví občas si zahrát. Zachovali jsme si širokou akademickou svobodu, zkoušky jsou jedenkrát za čtrnáct dní. Ne všem ale pracovní vytížení dovoluje dodržovat zkouškovou docházkovou kázeň.
Složení souboru se ustálilo na osmi lidech: Ing. Zdeněk Bechynský (borlice), Marek Buba (borlice), Petr Buba (borlice), Ing. Zdeněk Ešner (lesnice), Ing. Miroslav Pecha (borlice), Ing. Jiří Pour /lesnice), Lukáš Vápeník (borlice), Jiří Záhora (borlice). V letošním létě vstoupil do souboru Milan Gregor (lesnice). Organizačně se Křivoklátští trubači začlenili do občanského sdružení Křivoklátští hudci.
Shodli jsme se na tom, že zatím nebudeme uvažovat o účasti na trubačských soutěžích. Jednak toho zatím ještě tolik neumíme a pak chceme býti spíše tělesem pro mysliveckou praxi. Za samozřejmost považujeme účast na loveckých akcích, kterých bylo v loňské sezoně tolik, že bychom se museli většinou rozdělit, abychom to vůbec stihli. Absolvovali jsme i řadu dalších vystoupení. Od zahajování lesnických a mysliveckých plesů přes zkoušky adeptů myslivosti, myslivecké sněmy, přehlídky trofejí, kynologické a další příležitostné myslivecké akce až po poslední rozloučení s našimi kamarády. Osobně si ceníme tak významných vystoupení, jakými bylo např. přivítání prezidenta Klause se saským ministerským předsedou při vstupu do Lánské obory nebo přehlídka shozů z Lánské obory, na které jsme společně se souborem vojenských lesů Libava - ZUŠ Polštát - uvítali paní Livii Klausovou.
Hrajeme běžné věci od Dyka, Semelenta, Koželuha i něco z německých fanfár.
Je dobře, že myslivecká hudba prožívá v poslední době určitou renesanci a že se stále více mladých lidí věnuje tomuto užitečnému a současně nesmírně pěknému koníčku.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.