Je třeba změnit současnou vládu v krajích (Haló noviny)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Vracela jsem se 12. června z kontroly zdravotního stavu z klinického pracoviště v Praze. Při zastávce autobusu v Humpolci jsem si povšimla ochranného drátu na zdi dvorku, patřícího pobočce spořitelny. Ano, byl to onen vzpomínanýzázrak z Brd -žiletkový ostnatý drát. Sevřel se mi hrůzou žaludek. Drát evokoval vzpomínky na otřesné záběry z filmů a fotografií koncentračních táborů, i když tehdy byl tento vynález "jen" ostnatým drátem. A tento vylepšený vynález má nyní ochraňovat pověstnou kótu v Brdech, kde i přes odpor převážné části našich občanů zaprodaná vláda naší vlasti hodlá přisluhovačsky umožnit americké vojenské moci postavit obludný radar.
Od svých 18 let, kdy jsem úspěšně složila zkoušky z myslivosti, vykonávám tuto zálibu ve svém volném čase dodnes. V posledních více než 10 letech i jako myslivecká hospodářka jednoho mysliveckého sdružení na Vysočině. Proto mě nemohly nechat klidnou večerní televizní zprávy z téhož dne. Zprávy, ve kterých se ti, kteří mají celou trapnou záležitost ve své takříkajíc pracovní náplni, zpovídali před zvědavými novináři, proč a za jakých podmínek drát do přírody umístili. Musím konstatovat, že mě doslova nadzvedly ze židle argumenty šéfa generálního štábu, a především pak zpívající ministryně Vlasty Parkanové. Na necitelnost, aroganci vůči lidem jsme už v našem státě zvyklí, tak jak bychom mohli chtít, aby měl někdo ohled či soucit s němou tváří, se zvířaty, která v lesích mají svá teritoria?J e mi hanba za to, kdo náš stát vede. A o to víc si vážím svých kolegů - myslivců, kteří bez ohledu na námahu a náklady se snaží v naší přírodě zachránit vše živé. Třeba při současných senosečích, ale i vypouštěním ohrožených druhů zvěře do přírody. Paní Parkanová asi nikdy neviděla srnčí se zaškrceným během, na kterýse namotal provázek nebo drát, nikdy neviděla tu hrůzu navlečeného pletiva na hlavu zvěře, kdy zvíře pomalu uhyne pro nedostatek potravy. Nedokáže si jistě představit ani tu hrůzu ze zadrhávající se smrtelné pasti - a tou skutečně tato pomůcka je. Tvrdím, že kdo nemá úctu k přírodě a nedokáže v sobě najít kousek sympatie ke zvířatům, nedokáže se srovnat ani s lidmi.
Jezdíme na chatu a je v podstatě lhostejno, kam. Nájemce rybníka a přilehlého pozemku poblíž naší chaty se dlouho předváděl jako milovník krásné přírody. A předvedl se! Počátkem června nechal pobřežní porost rybníka, lesní buřeň, ale i vzrostlé listnáče, vykácet. Na naše snahy o zabránění tomuto počínání a vysvětlení důvodu se nechal slyšet arogantními větami typu "Mně nikdo nebude určovat, co mám dělat na svém pozemku, je to má věc," atd. Dosud jsme tu měli hnízdiště četných ptačích druhů, i těch velmi vzácných, jako je ledňáček či dudek. Měli... Jsem velmi zvědavá, zda zahnízdí i příště. Jistě, existují instituce státu, které by si s takovýmto počínáním měly poradit. Co ovšem chtít v zemi, kde hlava státu neuznává argumenty o škodlivosti globalizace, kde existuje pohrdání lidmi, kteří zrovna nepatří k vyvoleným?
Dvě pražské defenestrace již jsou historií. Co říkáte, není na čase připravit na podzim obrazně řečeno tu třetí? Jako stávající krajská zastupitelka prosím, pomozte každý, kdo má jen trochu podobné smýšlení, pomozte získat při volbách každý hlas, který pomůže v krajích změnit současnou nadvládu mocných, těch, kterým jsou cizí potřeby normálních pracujících lidí, kterým nezáleží na ničem, než na majetku, moci!
Jaroslava Bambasová, zastupitelka Kraje Vysočina
Od svých 18 let, kdy jsem úspěšně složila zkoušky z myslivosti, vykonávám tuto zálibu ve svém volném čase dodnes. V posledních více než 10 letech i jako myslivecká hospodářka jednoho mysliveckého sdružení na Vysočině. Proto mě nemohly nechat klidnou večerní televizní zprávy z téhož dne. Zprávy, ve kterých se ti, kteří mají celou trapnou záležitost ve své takříkajíc pracovní náplni, zpovídali před zvědavými novináři, proč a za jakých podmínek drát do přírody umístili. Musím konstatovat, že mě doslova nadzvedly ze židle argumenty šéfa generálního štábu, a především pak zpívající ministryně Vlasty Parkanové. Na necitelnost, aroganci vůči lidem jsme už v našem státě zvyklí, tak jak bychom mohli chtít, aby měl někdo ohled či soucit s němou tváří, se zvířaty, která v lesích mají svá teritoria?J e mi hanba za to, kdo náš stát vede. A o to víc si vážím svých kolegů - myslivců, kteří bez ohledu na námahu a náklady se snaží v naší přírodě zachránit vše živé. Třeba při současných senosečích, ale i vypouštěním ohrožených druhů zvěře do přírody. Paní Parkanová asi nikdy neviděla srnčí se zaškrceným během, na kterýse namotal provázek nebo drát, nikdy neviděla tu hrůzu navlečeného pletiva na hlavu zvěře, kdy zvíře pomalu uhyne pro nedostatek potravy. Nedokáže si jistě představit ani tu hrůzu ze zadrhávající se smrtelné pasti - a tou skutečně tato pomůcka je. Tvrdím, že kdo nemá úctu k přírodě a nedokáže v sobě najít kousek sympatie ke zvířatům, nedokáže se srovnat ani s lidmi.
Jezdíme na chatu a je v podstatě lhostejno, kam. Nájemce rybníka a přilehlého pozemku poblíž naší chaty se dlouho předváděl jako milovník krásné přírody. A předvedl se! Počátkem června nechal pobřežní porost rybníka, lesní buřeň, ale i vzrostlé listnáče, vykácet. Na naše snahy o zabránění tomuto počínání a vysvětlení důvodu se nechal slyšet arogantními větami typu "Mně nikdo nebude určovat, co mám dělat na svém pozemku, je to má věc," atd. Dosud jsme tu měli hnízdiště četných ptačích druhů, i těch velmi vzácných, jako je ledňáček či dudek. Měli... Jsem velmi zvědavá, zda zahnízdí i příště. Jistě, existují instituce státu, které by si s takovýmto počínáním měly poradit. Co ovšem chtít v zemi, kde hlava státu neuznává argumenty o škodlivosti globalizace, kde existuje pohrdání lidmi, kteří zrovna nepatří k vyvoleným?
Dvě pražské defenestrace již jsou historií. Co říkáte, není na čase připravit na podzim obrazně řečeno tu třetí? Jako stávající krajská zastupitelka prosím, pomozte každý, kdo má jen trochu podobné smýšlení, pomozte získat při volbách každý hlas, který pomůže v krajích změnit současnou nadvládu mocných, těch, kterým jsou cizí potřeby normálních pracujících lidí, kterým nezáleží na ničem, než na majetku, moci!
Jaroslava Bambasová, zastupitelka Kraje Vysočina