Náhrady za škody způsobené zvěří (Zemědělec)

Lesy jsou národním bohatstvím, zvěř je podle zákona o myslivosti zase bohatstvím přírodním. Zejména v poslední letech se množí stížnosti, že přírodní bohatství ničí bohatství národní. Podle zákona o myslivosti mohou majitelé či nájemci zvěří poškozených porostů požadovat na nájemcích honitby náhradu.

Podle zprávy Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů (ÚVLE) je v lesích poškozeno přes 44 procent dřevin zvěří. Škody na jeden hektar neoploceného pozemku dosahují až 41 tisíc korun. Hnutí Duha spočítalo, že na lesích v ČR dosahují 1,5 miliardy ročně. Jak uvedl Jaromíra Bláha z hnutí, musí být zvěře v lesích tolik, kolik jí jsou lesy schopny uživit. Stavy zvěře, které se plynule zvyšují od sedmdesátých let minulého století, se podle zprávy ÚVLE negativně projevují na obnově i růstu lesa. Majitelé menších lesů si stěžují, že ze zvěře nemají žádný užitek, přitom musejí nést náklady na ochranu proti poškození stromků zvěří. Nejúčinnější a také nejdražší jsou oplocenky, laciné není ani ošetření stromků nátěry odpuzujícími repelenty. Vzhledem k tomu, že minimální výměra honitby je ze zákona 500 hektarů, nemají majitelé malých lesů a drobných hospodářství šanci, aby si na svých pozemcích sami honitbu vytvořili a provozovali ji. Jiná je situace tehdy, pokud se podaří honitbu výhodně pronajmout, což se stává v některých atraktivních lokalitách.
Zákon o myslivosti počítá s úhradou škod, které zvěř působí na lesních pozemcích i na zemědělských kulturách. "To není nikde na světě, jsme výjimka," tvrdí tajemník Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka a odhaduje, že uživatelé honiteb ročně v ČR za škody zaplatí asi devět milionů korun. Podle mysliveckého zákona vytvoří majitelé pozemků v honitbě honební společenstvo, které pak honitbu pronajme mysliveckému sdružení. Kostečka proto tvrdí, že je jen na členech tohoto honebního sdružení, aby rozhodli, kdo a jak bude v dané honitbě hospodařit. Pokud se způsobem hospodaření nejsou spokojeni, mohou smlouvu o pronájmu ukončit.

Škody v lesích a na plodinách

Problematiku škod způsobených zvěří řeší zákon číslo 449/2001 Sb., o myslivosti, v paragrafech 52 až 55. Jak uvedl tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Petr Vorlíček, za škody se podle tohoto zákona považují škody vzniklé provozováním myslivosti, a to na honebních pozemcích, dosud nesklizených polních plodinách, vinné révě a lesních porostech. Za škody, které způsobila zvěř, se považují škody na honebních pozemcích, dosud nesklizených polních plodinách, vinné révě, ovocných kulturách a lesních porostech. Za tyto škody odpovídá podle zmíněného zákona uživatel honitby, tj. osoba, která v honitbě myslivecky hospodaří.

Co se nehradí

Podle zmíněného zákona o myslivosti se v zemědělství nehradí škody vzniklé na nehonebních pozemcích, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, neoplocených květinových školkách nebo ovocných a zelinářských zahradách, stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, vysokocenných plodinách, zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách, na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích. V lesním hospodářství se nenahrazují škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech, v lesních kulturách, v nichž došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než jednoho procenta jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístění po ploše.
Myslivci také nenahrazují škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány. Tyto škody hradí stát.

Uplatnění nároků

Nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit v termínech daných zákonem. Pokud tak neučiní, nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká. Požadavek na náhradu škod na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech se musí uplatnit do 20 dnů ode dne, kdy vznikly. Škody na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku se musí uplatnit do 20 dnů od uplynutí uvedeného období. Současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený vyčíslit výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, to musí být do 15 dnů po ní. Jak uvedl Vorlíček, poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby neuhradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody, nebo ve stejné lhůtě neuzavře s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě tří měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu.

Preventivní opatření

Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku je povinen činit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří. Ta však nesmějí zvěř zraňovat. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Vlastníci pozemků mohou podle Vorlíčka rozhodujícím způsobem ovlivňovat kvalitu mysliveckého hospodaření v honitbách. "Zákon o myslivosti číslo 449/2001 Sb. dal důraz na práva vlastníků pozemků tím, že vytváření honiteb, rozhodování o tom, které druhy zvěře budou v honitbách obhospodařovat, jakým způsobem budou honitby využívat nebo jak budou sestaveny plány mysliveckého hospodaření, ponechal na jejich vnitřním rozhodnutí," konstatoval mluvčí a dodal: "Úroveň mysliveckého hospodaření, které je v honitbách dosaženo, tedy odpovídá demokratickému projevu vůle vlastníků pozemků. Právní předpisy o myslivosti, jak samotný zákon o myslivosti, tak i navazující prováděcí předpisy, umožňují vlastníkům pozemků realizovat všechna opatření vedoucí k odpovědnému mysliveckému hospodaření s důrazem na udržování početních stavů zvěře na úrovni, která nebude příčinou neúměrných škod na ostatních lidských hospodářských činnostech prováděných ve volné přírodě."

Náprava stavu

"Vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo zájem zemědělské či lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby byl počet některého druhu zvěře snížen, orgán státní správy myslivosti podle § 39 zákona o myslivosti povolí, popřípadě uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře," uvedl Vorlíček a dodal: "Nelze-li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální míru, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí."

Libuše Alterová