Starosta Oudoleně Václav Augustin je nadšeným chovatelem dravců (Havlíčkobrodký deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
V krásně upravených voliérách chová několik dravců a svůj chov se snaží rozšířit. Sokolnictví je způsob lovu, kdy člověk využívá přirozených schopností dravců zmocnit se své kořisti. Je to nejčistší lov, protože draví ptáci útočí způsobem daným přírodou a nejlépe poznají, který kus je zdravý a lov by byl neúspěšný a naopak, kdy mají naději na úlovek.
Sokolnictví je staré přibližně 4 000 let. Vzniklo v Asii, největší rozkvět v Evropě zaznamenalo ve středověku. Zachovalo se v honosné podobě do 19. století, pak s vývojem střelných zbraní pozbylo na významu a v Evropě téměř zaniklo.
Vzkřísily ho opět sokolnické kluby, které stavěly na zachování tradic ušlechtilého způsobu lovu.
Dnešní sokolnictví je postaveno na moderních základech a využívá poznatků veterinární péče a chovu. Díky tomu se daří úspěšně odchovávat dravce a vracet je zpátky do přírody.
Samec není schopný přežít útok samice
Václav Augustin loví nejraději s jestřábem lesním, který má silné dlouhé prsty a srpovitě zahnuté drápy. V letu se podobá krahujci.
"Je to vynikající lovec, i v členité krajině Vysočiny se výborně orientuje. Vyhlédnuté kořisti se zmocní neuvěřitelně rychle," říká majitel osmileté a devítileté samice. Možná je pro někoho překvapením, že samice jsou u dravců podstatně větší než samci. "To je také důvod, proč se jestřábi v zajetí velmi obtížně rozmnožují, samec ve voliéře není schopen po páření přežít případný útok samice, kdežto v přírodě má šanci uletět," vysvětluje obtíže chovu Václav Augustin.
Na sokolnictví mohou být různé názory, ale platí, co řekl císař Bedřich II. z Hohenštaufu: "Sokolnictví by mělo být povýšeno na umění, protože je to jediný oduševnělý způsob lovu, který svou povahou patří ke skutečnému umění. Lidé mohou čtyřnohého tvora ovládat násilím a jinými prostředky, zato ptáka, který krouží vysoko ve vzduchu, může zajmout a vycvičit jen lidský duch. Je to vítězství lidského ducha nad nejsvobodnějším ze zvířat, nad dravcem, který se po vypuštění vrátí na pěst, i když to odporuje jeho přirozenosti. Ne proto, že by pohrdal svobodou, ale proto, že se vrátit musí, přinucen géniem člověka, který ho drží neviditelným poutem." Jestřáb v Česku nepatří mezi absolutně ohrožené druhy ptáků, přesto je přísně chráněný. Naštěstí jsou již pryč časy, kdy jestřába myslivci považovali za škodnou a chytali ho do pastí, tzv. jestřábích košů.
Sokolnictví je staré přibližně 4 000 let. Vzniklo v Asii, největší rozkvět v Evropě zaznamenalo ve středověku. Zachovalo se v honosné podobě do 19. století, pak s vývojem střelných zbraní pozbylo na významu a v Evropě téměř zaniklo.
Vzkřísily ho opět sokolnické kluby, které stavěly na zachování tradic ušlechtilého způsobu lovu.
Dnešní sokolnictví je postaveno na moderních základech a využívá poznatků veterinární péče a chovu. Díky tomu se daří úspěšně odchovávat dravce a vracet je zpátky do přírody.
Samec není schopný přežít útok samice
Václav Augustin loví nejraději s jestřábem lesním, který má silné dlouhé prsty a srpovitě zahnuté drápy. V letu se podobá krahujci.
"Je to vynikající lovec, i v členité krajině Vysočiny se výborně orientuje. Vyhlédnuté kořisti se zmocní neuvěřitelně rychle," říká majitel osmileté a devítileté samice. Možná je pro někoho překvapením, že samice jsou u dravců podstatně větší než samci. "To je také důvod, proč se jestřábi v zajetí velmi obtížně rozmnožují, samec ve voliéře není schopen po páření přežít případný útok samice, kdežto v přírodě má šanci uletět," vysvětluje obtíže chovu Václav Augustin.
Na sokolnictví mohou být různé názory, ale platí, co řekl císař Bedřich II. z Hohenštaufu: "Sokolnictví by mělo být povýšeno na umění, protože je to jediný oduševnělý způsob lovu, který svou povahou patří ke skutečnému umění. Lidé mohou čtyřnohého tvora ovládat násilím a jinými prostředky, zato ptáka, který krouží vysoko ve vzduchu, může zajmout a vycvičit jen lidský duch. Je to vítězství lidského ducha nad nejsvobodnějším ze zvířat, nad dravcem, který se po vypuštění vrátí na pěst, i když to odporuje jeho přirozenosti. Ne proto, že by pohrdal svobodou, ale proto, že se vrátit musí, přinucen géniem člověka, který ho drží neviditelným poutem." Jestřáb v Česku nepatří mezi absolutně ohrožené druhy ptáků, přesto je přísně chráněný. Naštěstí jsou již pryč časy, kdy jestřába myslivci považovali za škodnou a chytali ho do pastí, tzv. jestřábích košů.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.