Mladé ženy přivedla k myslivosti láska (Vyškovský deník)

Štěpánka Sadílková z Kroužku u Rousínova a Monika Synková z Vyškova k nim budou brzy patřit. Ani jedna nepochází z myslivecké rodiny a nemají les v krvi. K zájmu o myslivost je přivedla výhradně láska k partnerovi.
"Nejdřív jsem si koupila pejska a díky němu jsem potkala myslivce," vypráví pětatřicetiletá Monika. Druhá z žen jí přitakává. "Já jsem na tom obdobně, jenom bez toho psa," směje se dvaatřicetiletá Štěpánka.
Loveckých akcí se tak účastní už přes dva roky. Od začátku letošního roku jsou i adeptkami. "Projdeme kurzem a až budeme mít lovecký lístek, uděláme si i zbrojní průkaz," těší se Monika.
Zatímco Štěpánka střílí ráda, ale spíš jenom na střelnici, Moniku láká i čekaná na posedu. "Je to pěkný zážitek. Už jsem si s partnerem čekanou vyzkoušela. Když je pěkná noc, tak si ji člověk vychutná," tvrdí Monika. Její tajemný úsměv ale dává tušit, že na čekané měli s přítelem možná úplně jinou práci, než číhat na zvěř.
Monika cvičí k lovu i svého jezevčíka. "Má za sebou nornické zkoušky a na podzim bude dělat lesní a barvářské zkoušky," říká budoucí nimrodka.
Obě ženy mají jasný názor na hojně diskutovanou otázku, zda při tréninku má pes s liškou přijít do kontaktu. "Určitě je lepší přímý kontakt. Když se potom dostane pes v přírodě k lišce a neví, jak se zachovat, může zbytečně přijít i o život. Lepší je, když si to vyzkouší pod dozorem. Pokud je tam někdo, kdo lišku včas odchytí, aby si se psem neublížili, tak to považujeme za správnou věc," myslí si Monika.
Dámy počítají i s tím, že se budou starat o les. "Brzy na jaře jsme sčítaly zvěř, pomáhaly jsme při organizaci myslivecké výstavy v Bučovicích, pak jsme uklízely a dezinfikovaly krmelce, v zimě se těšíme na přikrmování," vypočítala některé práce Štěpánka. Obě ženy mrzí, že myslivost pomalu ztrácí na tradici. "Dozvěděly jsme se, že letos je jenom šestnáct adeptů, z toho čtyři ženy. Bývalo i období, kdy zájemců bylo pětačtyřicet. V poslední době se pohybuje kolem dvaceti ," dodala Štěpánka.